Tak me uz dostali, zavreli me do psychiatricky nemocnice. Vkladam tedy verse z blazince.

O této básni se mi zdálo...

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

Další archivní - z 12.6.2008 - to jsem prvně, a doufám, že taky naposled stáhla celkem sama doma celou flašku vína - takového jsem měla velikého splína - jinak razím heslo, když už člověk pije, tak nesmí pít sám ...

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

spisovné to není, psala jsem to, jak jsem cítila a na "spisovnost" v tomhle marastu, vážně nálada nebyla...taky asi neřešíte, jestli se vám rozpíjí řasenka (kluci? :D ), když brečíte, nespa ? ,-)

Smuténková...

Jedna mini pro potěchu duše.

Jen potřeba dostat ze sebe myšlenky na otázku položenou drahým člověkem. Forma mě nezajímá, pravidla mi jsou fuk...jen jsem potřebovala vyplavit myšlenky....

Vymýšlel jsem kdesi jinde na téma "Pod peřinou!" Tam už je zhodnoceno a odtajněno, takže vkládám i sem...

dávam to sem paralelně s Liter-em

Křičte. Někdy je to správná cesta.