30.08.2019
8
1432 (14)
0
už to dělám zase
zase toužím, zase doufám,
že přijdeš
a že se na mě jen tak kradmo podíváš,
jedním okem, které zajiskří
jemně, hravě?
už to dělám zase
zase stůňu
smutkem básníka
který by všechno daroval
říjnové deště za vláhu tvých rtů
plamen své duše za jiskérku v oku
které se na mě jen tak kradmo podívá
v říši doufání
v říši touhy
v říši bolesti a v říši beznaděje
v říši zármutku
v říši smrti
a ta jiskřička mě ode všeho osvobodí...
 11.04.2020 23:11
;-) tak šup sem s další básnickou. Píšeš moc hezky. ;-)
 16.12.2019 20:46
Smutkem básníka, který by všechno daroval- to je krásná fráze.Jinak vítej
 02.09.2019 09:38
Mlčeti Zlato: Dobře.
 02.09.2019 08:37
blázen.ve.své.vsi: Homér: Nebyl bych tak příkrý.
 31.08.2019 12:46
Život je opakovanie tych istých vecí.Sú z toho nešťastný ľudia všetci.
 31.08.2019 09:10
Od slova jiskérka už je to sračka.
 31.08.2019 02:03
Gaia77: Děkuji za moc milé přivítání. :-) porozumění si nesmírně cením...
 31.08.2019 00:32
Jak moc Ti rozumim.

Velmi hezky napsané, tesim se na další Tvoji báseň. . Jinak Té tu vítám :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.