|
O této básni se mi zdálo...
|
Z poslední poznávačky,
věštím budoucnost,
purpurového nebe,
krátká kanila
a invaze citů,
za zdí sedí...
čepel touží,
dotyk tmy,
když padá listí,
purpurové nebe,
a odrobený beton,
kaluž se vpíjí,
padám vzhůru,
jen okno se zavřelo,
je tma...
Je tma,
rafička tiká,
po prádných chodbách,
a tráva usychá,
čtu pozpátku,
knížka bez textu,
purpurové nebe,
čeká na Tebe,
neschováš se,
neutečeš,
Jsi to ty???
věštím budoucnost,
purpurového nebe,
krátká kanila
a invaze citů,
za zdí sedí...
čepel touží,
dotyk tmy,
když padá listí,
purpurové nebe,
a odrobený beton,
kaluž se vpíjí,
padám vzhůru,
jen okno se zavřelo,
je tma...
Je tma,
rafička tiká,
po prádných chodbách,
a tráva usychá,
čtu pozpátku,
knížka bez textu,
purpurové nebe,
čeká na Tebe,
neschováš se,
neutečeš,
Jsi to ty???
29.06.2010 21:54
Čím to, že se po přečtení tvých děl nezmůžu na slovo? Vždycky mě úplně roztrhají na kousky a pak slepí...ehm...neber to vážně, jestli nechceš, zase blábolím...
Ale i tahle se mi moc líbí...
Ale i tahle se mi moc líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.