Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.

...konečně veselá tvorba...

Z papírků po kapsách - L.Ch.

Jen s vychladlou hlavou lze zjistit, že jenom my jsme strůjci svého štěstí a jsme to my kdo si ubližujeme a ne ostatní...

Velmi těžko zachytitelný stav. Nedokážu to úplně. Ale pokouším se.

. :) potebovala jsem se vypsat.. jinam, nez do poznamek v telefon a rict to “nahlas”

Tohle je začátek. Psala jsem to v době, kdy jsme spolu začínaly. Chodily s propletenýma rukama a usmívaly se jedna na druhou.