přidáno 26.02.2021
hodnoceno 6
čteno 60(7)
posláno 0
Čím jsem starší, mám pocit, že se točím ve větších kruzích. Říkám si, to je jen období, které zmizí, já se těším, až pomine, jenže období se stane časem, který už nemohu vrátit zpět. Nebo neumím žít teď a tady, přítomností a sama si to období vytvářím, až nebudu mít strach, zamiluji se, až nebudu mít strach, přiznám se tomu člověku, až to přebolí, seberu všechny kousky svého zlomeného srdce a pokusím se ho dát zase dohromady. A až mi zase vše dojde, budu se jen věnovat sobě, najdu si čas a začnu mít ráda sebe, být sama se sebou, zlepšovat se, zdokonalovat a už nikdy neudělat stejnou chybu jako předtím. Mám pocit, že dělám pořád vše dokola a vracím se k něčemu, kde už jsem dávno neměla být. A vím, že nemám čekat na to, až nastane to AŽ…

Našla jsem si na tohle všechno lásku, které jsem se vždy strašně bála, okolo mě ta láska, vztahy, kamarádství nebyly nikdy nejlepší a já se je naučila vnímat, že musím být pořád ve střehu, aby náhodou někdo neublížil mé romantické duši. A pak poznala, že když se budu stále bát, nikdy nic nebudu mít a utečeme mi jen ten čas. A tak osud mi poslal člověka do života, kdo se měl stát mým přítelem, láskou a já si neuměla vybrat sama, nechat si toho člověka ve svém životě a nikdy nepoznat jaký je v partnerském vztahu, nebo začít milovat, ale vědět, že to nikdy nebude napořád a možná vlastně ani opětované, strhnout se vlastními city a touhou po někom. Myslet na někoho kdo vás tak vůbec nevnímá, kdo vás nevidí stejně zamilovaně, komu nebudete chybět, když vás delší dobu neuvidí, protože je jen kamarád.

Ze STRACHU jsem přešla k LÁSCE, milovat někoho kdo to nemá stejně, s kým možná zažijete něco ve svém životě, ale to NĚCO znamená jen pro vás, ale taky jsem zažila, kdy jsme si dovolili s tím člověkem být na chvíli společně, moct se dotknout, políbit. Jenže sex možná nic neřeší a možná jen vše rozděluje, možná to je jen chvilkový pocit, který už nejde vzít zpět. A já vím, že jsem nechtěla patřit mezi ty všechny se kterými si spala. Možná jen neumím nemilovat své přátelé, kamarádit se svými láskami. Točím se v kruzích a vracím se ke své chybě, kterou dělám, stále dokola. Naučila jsem se špatně milovat? Nebo miluji až moc?

Nebo přemýšlím až moc nad vším, že mi vše utíká, ten koho jsem měla potkat, toho jsem potkala, ale třeba ještě někdo do mého života vstoupí, třeba už mým životem prošel bez povšimnutí.

Uvědomuji si, že stále vzhlížím k tomu člověku, který mě naučil přestat se bát. Já si ho chtěla nechat na vždy, protože jsem ho milovala, miluju a vždy asi budu, svým způsobem, ale zjišťuji, že bych se nejradši nikdy nepoznala a že ničím kontakt se všemi společnými kamarádi a jsem víc zase sama, tak jako na začátku, vadí mi ta faleš, náhodný sex, to když prozradíš svoje city, že jsi najednou zranitelný a jako nemocný láskou a druhý by to asi chytil. Vadí mi to, že jsi pro někoho jen chvilkou a lehce se ztratí zájem. Možná jsem jen jiná na tuhle dobu.

Přemýšlím si, kde jsou lidi ze školky se kterými jsem si hrála jako malá, spolužáci ze základky, kde je první učitelka, kterou jsem milovala, kde je banda ze střední se kterou jsem se opíjela v parku, kde jsou ty lidi z vejšky, co jsme debatovali do hloubky u vína, kde jsi teď Ty a proč mi chybíš a ne všichni ty ostatní?

Proč jsem se naučila díky Tobě vše a nesměla Ti dát nic nazpět, proč na Tebe myslím, když Ty jsi jinde, proč si vše ráda připomínám a Ty už si to dávno zapomněla. Proč já se ptám, jak se asi máš, když Ty se nezajímáš. Trápí Tě nikdo jiný a nikdy Ti nebude nikdo dobrý, proč si pořád říkám, že už Tě nemiluju, abych se pak přiznala jak moc vlastně, cítím se jako bych na sobě páchala sebevraždu láskou k Tobě a já to prostě nechci stále dokola, připadám si, že jsem jak na poušti, Ty jsi moje Fata morgana a já klečím v písku a koukám na dlaně, ze kterých se mi ten písek sype.

Možná jen už nechci sledovat jak Ty žiješ a já jen přežívám a čekám, že si to možná někdy uvědomíš. To se ale nikdy nestane. Ty budeš poznávat a prožívat lásky, zase se pro někoho nadchneš jako to bylo tenkrát do mě a budeš tvrdit jak Tě ten člověk dostal z nějaké situace a jak Tě zachránil a až tě ten člověk začne milovat vše zboříš, protože se sama bojíš milovat a být milována.

A já vím, že bych chtěla strašně moc se nemotat v tomhle kruhu, v Tvém kruhu, uvolnit se z té sítě a plavat si po svém. Už jsem Tě odehnala od sebe, už sbírám všechny ty kousky zlomeného srdce, dávám je dohromady a myslím víc na sebe...
Nejvíc bych chtěla mít Tvůj dar na vše rychle zapomenout, tak snad už je to doopravdy a napořád a já Ti už dám navždy sbohem a začnu žít a nebo jsem zase na začátku kruhu?
přidáno 28.02.2021 - 10:48
Psavec: Děkuji
přidáno 27.02.2021 - 00:34
Dobře se mi četla.
přidáno 26.02.2021 - 21:21
slavek: Děkuji Ti za komentář, přála bych si aby to byla vyšší úroveň nového začátku, tak snad někdy...
přidáno 26.02.2021 - 21:17
človiček: Děkuji Ti za krásný komentář, nad kterým jsem se opravdu zamyslela Asi úplně neumím odložit tu svojí knihu na poličku a začít psát novou knihu, ráda se vracím k těm starým pasážím, i když jejich čtení mě moc bolí, opravdu děkuji
přidáno 26.02.2021 - 09:05
Myslím, že to správně pojmenoval filosof Hegel. V našem poznání se dříve nebo později dostaneme k výchozímu bodu, není to ovšem bludný kruh. Je to, naštěstí, spirála. Takže se sice znuvu ocitáme na počátku, ale na vyšší úrovni.
přidáno 26.02.2021 - 01:03
Jsi na začátku a konci zároveň. Každý máme ve svém životě ztracené lásky, někdy i neopětované. Jejich hodnota je v tom ,že jsme jim ve své duši věrní celý život. Schovávám si tuto výbavu pro úsměvy na rtech až budu opravdu stár. Jsou to klenoty našich životů, ale jsou to zavřené knihy, které jsme kdysi dočetly, můžeš si jí číst klidně znova, ale její místo je na polici mezi ostatními. Lékem je napsat nový příběh.Nejlépe knihu. Ahoj

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kruh : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Iluze
Předchozí dílo autora : Jaký by to bylo?

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Miki-chan [11], Kakiko [9], Kaa [5]
» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o veronika :
veru.. nemam slov. sqela holka. vzdycky me nejvic podrzi. nikdy bych neverila, ze muzu mit rada nekoho, koho znam z netu. a jeji tvorba? ctete ctete ctete! rozhodne to stoji za to! ;):-)*
TOPlist
Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku