Bylo mi velmi dobře; tak dobře, že mě chvílemi přepadaly obavy, že na to někdo přijde. (prosinec 2021)

V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)

Špatná domluva.

Tři básně, které vznikly jako vedlejší produkt mé snahy přestat tak nekriticky přijímat určité matematické koncepce.

Múzy se rády líbají, ale mnohem raději s mladíky. O staré básníky už nemají velký zájem, což je nám dědkům hodně líto a smutně ubekáváme v ústraní.

Pár podzimních ministurek, které vykreslují moji náladu.

Prší, voda stoupá.

Sonet z konce roku 2018, nějaké víceméně kosmetické úpravy byly provedeny nedávno. Je to trochu o Wagnerově hudbě, ale opravdu jen trochu.

Nepodceňujte manželky.

Sonet z roku 2021. Napsala jsem si to tak nějak víceméně pro sebe, ale pokud by se někdo chtěl na poselství básně přiživit, má mou plnou podporu.

Tak jsem trochu zamířil do klasiky, snad mě proto nebudete moc kamenovat.

Pocitovka z jedné hodiny ranní.

Přišla si pro útěchu.

Nepropadej sama sobě... (únor 2022)

Dnes jen pár drobnůstek.

O soucítění.

Toho návštěvníka můžete zahlédnout na hřbitově, když se pozorně díváte. Musíte mít ale velké štěstí, protože vodníků je u nás poskrovnu.

Začíná jaro... (březen 2022)

Celibát ach celibát.

Někdy se před mýma očima setře hranice mezi vnitřním a vnějším světem; obsah mých myšlenek se plynule vloudí do reality a mně chvíli trvá, než si uvědomím, že se to všechno vlastně děje jen v mé hlavě. (duben 2022)