Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Nějak se to všechno začíná spojovat do depresí...

Někteří starouškové to dobře znají.

Jak to tak bývá...

Křičte. Někdy je to správná cesta.

Když prśí

... a po ní? Kdo ví? ... :(

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...