ztraceni na kraji času
tikáme tiše
od ničeho k ničemu
touláme se
vrženi na břeh
s očima dokořán
konečky prstů
spojíme se
jeden bez druhého
letíme ke světlu
v niterných úvahách
vídáme se
pozpátku proti sobě
bez napjatých plachet
teď a tady
neznáme se
tikáme tiše
od ničeho k ničemu
touláme se
vrženi na břeh
s očima dokořán
konečky prstů
spojíme se
jeden bez druhého
letíme ke světlu
v niterných úvahách
vídáme se
pozpátku proti sobě
bez napjatých plachet
teď a tady
neznáme se
20.08.2011 07:53
ARA: pochopil jsi to úplně přesně. něco se mi vrátilo po pár letech, nečekaně a nejspíš to skončí tak jako tehdy. proto jsem právě teď tak plodný:-). až to za pár dní pomine, nenapíšu zase dlouho nic...
18.08.2011 19:11
ARA
Vůbec nevím, jestli jsem to pochopil. Já bych měl sám pro sebe jedno vysvětlení pro to, co Lukiovi moc nesedí. Připomíná mi to ty situace ,děje, které někdy trvají i roky. V jedné písni se zpívá: "vlož mezi nás, co je v nás zlé, a já přesto....." A to jsou ty velké a silné příběhy, často i velmi dramatické, které známe z některých starých dobrých pohádek.
17.08.2011 19:54
touláme se, spojíme se, vídáme se, neznáme se ... ty konce mi tam prostě nějak nesedí ... a to hlavní, číst od konce na začátek mi přišlo o dost lepší než klasicky, takže bych to celé otočil a nechal tak
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.