|
Napořád
|
kdosi bez svědomí kořist si žádá
kostnaté prsty pro ni natahuje z temnoty
z otázky prosté, co smysl postrádá
vyvěrá dilema… proč právě Ty?
vzduch maštěný větrem do stínu svál Tě
teď budeš mi v tmách nejjasnější hvězdou
no k tanci mne zas vyzveš, na lepším místě
ne, v nebi ne, tam už jsem byla. S Tebou!
kostnaté prsty pro ni natahuje z temnoty
z otázky prosté, co smysl postrádá
vyvěrá dilema… proč právě Ty?
vzduch maštěný větrem do stínu svál Tě
teď budeš mi v tmách nejjasnější hvězdou
no k tanci mne zas vyzveš, na lepším místě
ne, v nebi ne, tam už jsem byla. S Tebou!
08.01.2023 14:06
Jsi potrava, košt nestačí. Přečteno, snědeno už dávno vystydla polévka. Proč nepíšeš, či snad moučník by nebyl?
02.02.2022 22:41
Neshledávám na této básni nic obzvlášť zajímavého, ale je upřímná, což je důležité. Líbí se mi závěr; v celém tom smutku zahřeje u srdce.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.