Trochu klišé (láska-hořká káva), ale snad zajímavě podané. (Děkuji psancům za pomoc s interpunkcí.)

Asi o 2 noci dříve. Tedy tuším. Nějak ztrácím pojem o čase poslední dobou. (Je to takový trochu experiment, co se strof týče :) )

Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu

„Asociační báseň“ jako zadání na tvůrčí psaní při poslechu skladby Ambre. https://www.youtube.com/watch?v=w_WoJNWjUBk

Nejspíš tahle báseň vyzní trochu pesimisticky.. je to asi proto, že byla napsaná v lese, ve tmě a za hlasitých srnčích " skřeků ". Ve skutečnosti měla vyjádřit spíš boj proti sebestřednosti lidí. Ale i tak doufám, že se bude líbit :)

kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven

Se studenou nocí přichází splín.

Jsi moje prokletí...

"Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod Tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." William Butler Yeats

...

když se jí díváš (v představách) do očí..

Snad se to aj někomu zalíbí. Je to to trochu mimo můj styl... ale potřeboval jsem to ze sebe dostat.

Třikrát jsem zklamala je, počtvrté zklamávám sebe... A popáté? Kdo ví, co přijde.

Šípková bez medu, prostě nikdo jí zachránit nepřišel.