Naivní cit, hříšná mysl

V zajetí vlastní naivity,
ječím jak moc je všechno temně skutečné.
Myslím na tvé rty.
Moje touha drží si mě věčně.

Každý tón písně,
připomíná mi tebe,
a to co by se mohlo stát,
kdybych za tím co chci mohla se hnát.

Stydím se za myšlenky v hlavě.
Za ty o tobě hlavně.
Jsou tak nechutně naivní,
z hrůzou vím že dlouho nezmizí.

Radši proženu si hlavou kulku,
než říct třeba jen půlku,
všech těch sraček růžových.
Ne - o nich se nikdo nedozví.

Ze všeho co cítím,
čas od času zvracím.
„Je to vlastně tak špatné?“
Drží mě to při životě...

(Ty mě držíš naživu!)

...i když nezdravém rozumu.