Ve stinném zákrytu vadnoucích šeříků,
na vrásčitém povrchu vyprahlé hlíny,
ztěžka leze,
jako brouk.
Zrakem prodírá se prázdnotou.
Hledá odpovědi.
Proud času ztuchl.
Zkřivil se ve smyčku
cyklického totožného žádného dnes.
Obtěžkán množstvím svraštělých okvětních lístků
a lepkavých vzpomínek,
bezradně hledá sebemenší důvod
k nádechu.
Marně.
Nehlaď mě.
Už ne.
12.06.2016 10:26
křehká, jako křídla motýla, básně o zklamání ti jdou, jsou plné citu a raněné poezie
04.06.2016 23:06
Cecidit angelus: spíše se divím, že jsem jediný komentující. Tohle si zaslouží dle mého lepší ohlas :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.