Vlastní pevná forma, kterou jsem vytvořit pro obhajobu absolutoria na Tvorbě textu a scénáře. Rýmové schéma strof: ABAAB. Všechny verše mají 9 slabik (nebo 10 s anakruzí), rytmicky jsou verše A daktyl-trochej-trochej-trochej a verše B tři daktyl-daktyl-daktyl. Vždy striktně 3 strofy, první otevírá téma/atmosféru, druhá ji doplňuje nebo přidává krizi, třetí obraz pointuje.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

Tato báseň vznikla při pohledu na noční oblohu. Jde o hledání a nalezení smyslu života.

Pokud lidstvo jednou vstřebá tento přístup,tak si zasloužíme novou šanci na této planetě.

Základní hybná síla a víme o ní jen když není.

...

Děda ví, co na babičku platí a babka ví, na co má děda chuť.

Každý žije ..jak musí

Každý má své limity, každý má své hranice. Každý byl jednou na hraně...

nějak jsem si ji začala broukat...

Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.