Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.
přidáno 19.05.2019
hodnoceno 7
čteno 845(13)
posláno 0
Tma je jak sestra ticha
tma ,to jsou pocity břicha,
kdy oči se noří v jiné světy
a tvá duše šmátrá po paměti.
Vede svoje slepé tělo,
které strachy zcepenělo.
Tak trochu ve tmě
naše duše svítí.

Jakýpak je to však žití,
když ráno za rozbřesku
se tvé srdce bez potlesku
dál tmou sytí.
Vše kolem do slunce vstane
pročpak okenice neotvíráš
můj mladý pane,ba dokonce
paprsek co sukem vypadlým
dovnitř svítí
hnedle ucpal jsi látkou
z černých nití.

Kdo přikázal ti skomírat,
kdo tvrdí, že máš mít pořád hlad.
Jen Ty sám bráníš sobě
by srdce tlouklo radostí v tobě.

Vstávej brachu
a beze strachu Žij!!
V lásce se koupej
něhou tělo myj.
přidáno 20.11.2019 - 12:10
Hezký ;):)
přidáno 08.08.2019 - 16:23
Jiří Stratil: Sebevědomí nestačí,trochu sobectví by se hodilo.Děkuji za koment.
přidáno 07.08.2019 - 13:12
K takovému vzdoru musí mít člověk dostatek sebevědomí, jinak svou tmu neprorazí.
přidáno 22.05.2019 - 16:56
Homér: Proletěl mi nad hlavou tryskáč,tolik slov až tabulky v oknech zadrnčely.vždycky to se mnou škubne,kdoví kam míří,energii to má.:-)díky.
přidáno 22.05.2019 - 13:22
Hmmm, zde se odpovídá básněmi.


Těleso vržené davem

Sirky jsou pro umělce, říkala
ani nevím, kdy to bylo, jak vypadala
a jestli jsem s ní něco měl

zapík, laple, závěsy
zaplnila garsonku bordelem a kouřem
aby se necítila tak sama

zbytečný kávovary, záchody, pohyby
šuk sem, prc tam, matematika sexu
těleso vržené davem

možná je to fyzika, neví
hlavně, že má pětky bez poznámek
naše doba valivá

matamata ve tmě tamtamy ladí
komu to vadí, prý ztratil mládí
z listoví slovo prašivé zašustilo
vietnamče ve skladu spleskané
táta letuje kuchyňky do letadel
ohnivá voda mu nic neříká, zlato
rozjařen krajinou bez hurikánů
ke skleníku děda pádí
přidáno 20.05.2019 - 17:47
monere: Není radost bez bolesti,
tak jako tma bez světla není.
Strach je jen na životě lpění.
Co se s duchem při něm děje?
Nedochází ke spojení.
Kam a k čemu život spěje,
co po smrti se s duší stává?
Ty to dobře víš
vždyť vracíš se vždy znova
pomáhat?-snad",pak dík.
I když už dávno nemusíš.
přidáno 20.05.2019 - 16:58
Dobře vyjádřené,
ale je čas radosti a čas bolesti
a co to vlastně je ten strach?
Co způsobuje?
Co se s duchem děje
v životě, smrti, osudu, dění ..
čím prochází, co vidět není,
kam a k čemu spěje?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Aura
Předchozí dílo autora : Toxicita

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku