09.01.2020
6
1053 (14)
0
Pro chvilku ticha,
pro okamžik štěstí
teď někdo zhluboka dýchá,
hlídá na rozcestí

Pro pár veršů,
pro pár rýmů
zastavíme čas
nejen na vteřinu

Ze zasněné poezie
do té ještě zasněnější
Snad se duše nevybi(y)je
snad nás ukonejší
 16.01.2020 13:16
Ta třetí říká vše. Samotné by jí to slušelo. Je krásná.
 10.01.2020 10:37
Musím trochu souhlasit s DDD, v prvních dvou slokách jsou rýmy (nebo celkově zvolené verše) docela předvídatelné, což je škoda. Jinak poslední sloka se moc povedla :-)
 09.01.2020 10:22
Krásné. Zvlášť "duše se nevybi(y)je".
 09.01.2020 09:46
 Jiří Stratil
Ano, psát básničku je takové vytržení z nepoetické reality.
 09.01.2020 09:28
DDD: Moc děkuju za názor. Jsem v tomhle začátečník a snažím se k tomu ideálu postupně propsat. Nebo spíš neřeším až tak pravidla, ale obsah. Takže jsem ráda za každou připomínku nebo kritiku.
 09.01.2020 09:17
 DDD
Zaujal mě název, tak jsem nakoukl. Hezký je to. První dvě sloky se tak trochu perou s rytmem - za mě buď jasnej, nebo žádnej - a v té první bych zkusil trochu míň očekávatelné rýmování. Třetí sloka se mi líbí opravdu moc. Jsem rád, že jsem mohl číst :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.