Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

rovněž povídky/symbolické

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Osud a vánice zahnali do naší zapadlé hospůdky Barák neobvyklou návštěvu, která na ten večer nejspíš bude mít rozporuplné vzpomínky.

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

První kapitola z připravovaného díla. Je to příběh o dnešních dvacátnících, kteří v nepřejícném světě i svém životě hledají cosi hlubšího. Zde se jedná o nezaměstnaného válečného veterána a spisovatele, který před něčím utíká.

Nemůžu se rozmyslet, jestli je to infantilní pohádka nebo surrealní povídka, jak jsem původně zamýšlela :D

Stejně nikdy nevím co mám těm babám psát, zvláště když vypadají jako dokonalost sama. Ty musíš být, ale neuvěřitelná kráva, když s takovým ksichtem máš za potřebí opruzovat seznamky. Co?

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Někdy může člověk mít "den blbec". Jenomže jsou i lidé, kteří si prožili "týden kretén" . V podstatě je to totéž, jako "den blbec", akorát že sedmkrát tolik. Tady popisuju středu. Nevím proč středu... prostě mě tak napadla středa. Samozřejmě je to smyšlené ;)

jediná sranda co má cenu, je riskovat na hraně, vlastní koule...

z cyklu "Velkopopovické mýty a legendy"