Jak jinak ...můj vnitřní prožitek ...

Prostě někdy je člověku neveselo.

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Jen výkřik do tmy a do ticha, co musel ven... Nic víc, nic míň...

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

taková malá stížnost

Iterum pro absolutorium.

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Variace na sonet.

I když je vše tak, jak má být, stejně někdy myslí prolétne ono "a co kdyby..." Je v ní skryto vícero úvah, ponechávám na čtenářích, co v ní objeví...

Inspirováno jedním příběhem, který kolem mě proplul...

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.