Dešťová přeháňka

děvčata vy jste samá samá voda...
ale není to škoda,
...velmi povedené dílko

Nedá se ani napsat, že je dvojsmyslná, protože tam nacházím tolik smyslů a rozdvojek:-). Naopak ta poslední sloka tomu dala korunu, neťuká, nestojí, C - moll věta, podzim života? nebo podzim tohoto roku? Jak píšu miliony rozdvojek...
Báseň je moc krásná.

ta ve mně ale vyvolává pocitů! nejdřív jsem měla pocit, že není až tak smutná, prostě jen pragmatická, smířlivá.. no, jenže ona svým způsobem smutná je.. ale tak.. krásně..

mně osobně velmi sedla..

Moc pěkná. Atmosféru básně umocňuje navíc počasí, které máme tady u nás, takže bubnování deště do parapetu slyším přímo naživo :-D Smutnokrásná...

Moc hezká , dotkla se mě osobně, tak nějak se v ní vidím- i bez poslední sloky by byla úplná - podařila se...

kmotrov: :-D Ty veteráne :-D To jsem zase něco napsala... :-D ;-)

Fakt pěkná básnička s krásnou atmosférou... Koukám, že už na pár z nás začíná doléhat neúprosnost podzimu... ;-) Každopádně by ten poslední řádek zněl lépe a rytmicky, kdyby před ním byl ještě jeden - v podobném duchu jako je předešlý zbytek básně... Ale jinak Ti do toho samozřejmě nechci kecat ;-)

Chybí mi tam ještě jeden řádek na závěr, nějaká ta věta v C mol, která by ještě více završila atmosféru básně. Jinak se mi ale líbí. Prosté, ale hezky podané. :-)

Yana: To víš, jsem ten psaneckej senior, vlastně veterán, vlasně je to jedno...:-D

kmotrov: No ale tady vůbec nejsi daleko, tady je tvoje fantazírování na místě a proto tam taky patří ta poslední sloka básničky, protože ten poslední verš je pro mě pointou. Jedná se o poukázání na symfonii č.2 c moll od Gustava Mahlera. Jinak též nazývanou Vzkříšení. Má pro mě neskutečně mystickou polohu a v mé nitěrné básničce jsem se jí dotkla, tak po svém a ty to cítíš a to mě těší
https://youtu.be/qwk7mjHBm6I

Kdyby tam nebyla poslední sloka, byla by tam pádnější pointa. Byla by to taková báseň taoistické poustevnice, rozpuštěné do tajných světů, která prostě s podzimem odkvétá už je jen tady a teď a v tomto stavu klidné všeobsahující všeobjímající přítomnosti pluje pomalu jak loďka vstříc smrti.
A dalšímu zrození a další smrti a dalšímu zrození....
A už jí nic nevykolejí.
Její jméno se připíše mezi svaté.
Tak proč básně/smutné?
(asi moc fantazíruju, promiň)