Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

Ano - ne - ano - ne - ano - ne?

Jedna pesimistická...

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

tak už je konečně i s obrázkem...

.............

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Natahuje paži, a zaujmout se snaží... (Za každý názor budu velmi ráda)

tohle mi hrajte

Beznadějná... a to dnes opravdu jsem... :-) Jenom taková momentovka, výkřik.

Je důležité pochopit, že oheň pálí, a když prší, tak je hlína mokrá...

hoďnoťte a pište komentáře, budu ráda :-)