|
Beznadějná... a to dnes opravdu jsem... :-)
Jenom taková momentovka, výkřik.
|
Bloudím, ach bloudím,
Na cestu nevidím,
Skrze tu mlhu bělavou.
Kráčím s botou děravou.
Topím se, topím.
Kéž svůj dech lapím,
V té louži slz bezedné.
Sny, jste tak proradné!
Vzdávám se, vzdávám,
Na kolena padám.
Již nechci povstat nikdy víc,
Kde není naděje, tam není nic!
Na cestu nevidím,
Skrze tu mlhu bělavou.
Kráčím s botou děravou.
Topím se, topím.
Kéž svůj dech lapím,
V té louži slz bezedné.
Sny, jste tak proradné!
Vzdávám se, vzdávám,
Na kolena padám.
Již nechci povstat nikdy víc,
Kde není naděje, tam není nic!
29.11.2007 10:21
opakování je náhodou fajn...zní rytmicky a pro opakování mám prostě slabost...jinak básnička na mě působí dobře...jen mi to přijde trochu jako klišé..ale to většina výkřiků je...takže se to toleruje - i z vlastní zkušenosti:)))
28.11.2007 23:25
to opakovani me opravdu rusi... posledni sloka, jak jiz bylo receno, je ale vporadku... ;)
28.11.2007 22:21
souhlasim s yarrodem.. rytmus kdesi pokulhava... a to se moc nehodí. nečte se to moc hezky potom :/
28.11.2007 21:28
Vzhledem k tomu, že používáš vázané verše, měl by trochu víc sedět rytmus... Vyhazuje mě to z čtení. Možná tak, že ten závěr, je nejemotivnější a tam bych něco viděl ^_^, ale jinak nic moc...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.