Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

variace na čínskou poezii

poezie prostého venkovana

je jen o mně, krutě emocionální...

Prostě pocitovka z mého života

Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Taková otcovská

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...

tak, tak, tak, všelijak:))

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.

a ani neví...

Inspirováno včerejší procházkou po Novém Jičíně