Na začátku byla myšlenka: Může Bůh zemřít? Hmm... asi ne, ale... I tato povídka je výsledek autorské spolupráce, tentokrát s ženou o generaci mladší - mojí dcerou.

Povídka o andělu nebo ďáblu? A taky o junk DNA.

Co je pro křesťana těžší hřích - vražda nebo sebevražda? A pro kněze? Ne, nebojte se, o tom povídka není. Je o fyzice Nebes.

Omlouvám se za chyby. Kdyby jste mi tu mohli nechat vaše názory tak vám budu vděčný.

Povídka o jedné počítačové hře. Nebo o dvou?

Proč já? Co jsem komu udělala? Jsem jen holka ze střední, která nevyčnívá a taky nechce vyčnívat. NO jasně. Jsem ta ,,nebezpečná" a ,,NEPOLAPITELNÁ"

V této povídce, ačkoliv se týká i současnosti na naší planetě, prakticky nefiguruje žádný člověk. Jen Bůh, Ďábel a Evoluce.

Nějak jsem v poslední době zanedbával povídky. Napravím to jednou starší - takovým experimentem. Kombinací povídky a faktu.

http://www.youtube.com/watch?v=09cyrQu5yVA&list=LLPdmkSbDVfkk8udfSlzZ_ew

Postapokalyptická povídka z prostředí ČR. Příjemné počtení přeji. :)

sci-fi povídka ze života

Povídka navazuje (i když časově hooodně předchází) na úvahu taron

Jak to je doopravdy (možná) s všemohoucností Boží... aneb kdy masový vrah dobro koná

Tenhle nápad se mi v hlavě uchovat ještě z doby, kdy jsme se v dějepise učili o době před emancipací žen... Muži, třeste se, co na vás vymýšlím!

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Tahle povídka je dost stará a důvod, proč ji sem vůbec dávám, je v tom, že poskytuje jedno z mnoha dalších náhledů na Fermiho paradox - jak jsme o tom diskutovali pod mou úvahou o Drakeově rovnici.

Vím, že až to budu číst třeba za týden, mnoho toho upravím... ale proste to chci sdílet :)

Jedno slunečné odpoledne ve vědeckém městečku.

Okénko do budoucnosti.