... opäť jeden životný paradox - už ma ich postretlo pomerne dosť...

...dlouho slibovaná

... pri rozjímaní v kostole... PS: Ospravedlňujem sa Puerovi aj ostatným Psancom zato, že moja tvorba má čisto negatívny nádych, v poslednej dobe.

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

I tak to mohlo vypadat na začátku a v první polovině 20. Století. Člověk by se tomu až divil

..každý originálem avšak jsme jen sobě rozvinuté kopie...asi :)

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

všiml jsem si, že u dvd bývají alternativní konce.. a řekl jsem si... proč by i básně takovou možností nemohly být opatřeny.. tak tedy tady, mám takový jeden svéráz... ;-) to co jemu předchází, je díky krásnému dni u přehrady a povídání s príma lidmi, toto je tedy seriozně myšleno!

..milé, když jdete do práce a naleznete překvapení :)