Ve škole se učí, že kyslík, který na Zemi v současnosti máme, vznikl díky fotosyntéze zelených rostlin. Říká se, že deštné pralesy jsou „plíce Země“.

Jestli to hodláte číst s očekáváním ptákoviny, kterou Vladan sepsal a hodil do kategorie „Úvahy – Příroda“, místo do „Povídky – Sci-fi“, případně „Úvahy – Humorné“, tak číst přestaňte, tohle je míněno zcela vážně…

Tahle úvaha může být jak v kategorii přírodních věd, tak v kategorii náboženství. Sice se v ní o Bohu vůbec, ale vůbec nemluví, nicméně taron bude jistě velmi spokojená.

Dnes (kupodivu) nebudu srovnávat vědu a náboženskou víru, ale chtěl bych se věnovat jen vědě a pavědě = víře vědecké, nebo také demagogii. V této části trocha „teorie“, v další se zaměřím na konkrétní příklady.

O virech víme, že patří mezi původce nemocí, že napadají bakterie, rostliny i živočichy včetně lidí. Ovšem to sloveso „napadají“ není tak úplně správné, protože evokuje aktivní činnost virů. A tady je potíž. Jsou viry živé organismy?

Přelom 20. a 21. století je ve znamení fantastických objevů v medicíně, genetice, fyzice mikročástic, astronomii, nanotechnice a mnohých dalších. Dnes si jen těžko můžeme představit, co vlastně tyto objevy přinesou za deset let, natož za padesát.

Globální oteplování je od počátku připravená a účelová lež.

Aneb dědičný hřích II.

V několika minulých úvahách jsem se zabýval velkým třeskem, temnou energií a podobnými šílenými teoriemi.