Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

tentokrát ne

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

pro celou tu dobu...

S kým?? Těžko říct... ;)

tak nějak zatím nevím, co si o ní myslet. znamená pro mě moc...

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

jsem jen prostě... zmatená, unavená, ustrašená...

15.9.2008 ... asi tak ...

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...