...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)
 17.12.2007
8
1829 (29)
0
Nad ukazujícími prsty
už zbylo jen zelené nebe
/udivuje mě ta hrozivá tma/

A kolem dokola přechází
zadumaně pár omalovaných
cípkatých hvězd
/jakoby se tajně nechlubily/

„Evičko…“

V ruce poslední pomněnka,
co láká k vylisování páru vzpomínek
na dvou špičkách prstů
/hned jsou jen tak fuč…/

A přitom někde někdy někdo ví,
že každý má nárok na kousek srdce
a duše, co při krocích po prázdných ulicích
docela neslyšně klape

A přeci ještě nemůže být konec
všech těch přecitlivělých myšlenek
jedné malé básnířky
/prsty stydí se mluvit…/

…srdce je tentokrát bez slz
…a pocity jsou docela pozemské

„Ale kdo tedy dal všem těm smutným dětem křídla?“
 19.12.2007 17:50
Ahoj Liz!! ráda tě vidím:) vlastně čtu
 18.12.2007 20:46
Už se s nimi narodily. Jen je někomu přistřihli dřív, než jiným.
1*
 18.12.2007 10:52
i smutek má křídla. A jak jsi to pěkně napsala.
 17.12.2007 21:18
i když mají křídla...nelétají...ale bude líp...úsmějí se...a poletí...poletí si omalovat tu svou hvězdu...na tmavé nebe...a bude už konečně víc světla...víc světla v lidských duších...
nádherná básnička...;)
 17.12.2007 20:22
dám vědět;)...a ta tma..ta mě udivuje, udivuje mě, když se stmívá a všude je najednou tolik zelených světel...udivuje mě poslední dobou plno věcí...světélkujících i tamvých jako noc:)...
 17.12.2007 19:57
Teba udivuje tma, mňa zase ten zvláštny jas, ktorý si do tejto básne vložila... Hm, a keď zistíš odpoveď na tú poslednú otázku, daj vedieť, pretože ja tiež nad tým premýšľam... už dosť dlho...
 17.12.2007 18:55
Tak tahle je opravdu úžasná... chvílemi prázdno... a občas tam zableskne nějaká ta hvězdička... trochu světla... zafouká vánek a pohladí bolavý srdce ... a proto si ty křídla zasloužíš ;)
 17.12.2007 18:55
Evicko...
Je nadherna...ja vim..ze ti mluvi z duse...ty jsou...nejkrasnejsi...ale...nejsmutnejsi...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.