Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

zděšení z pravě přečteného článku..

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

nehledej rým, nehledej význam nehledej nic...

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

archivní - 02.04.2009 - InSpiro-váno ... zacyklováno ... rozvířeno