Čí je to vina?

K čemu je všechno trápení, když osud stejně nezměníš? Raději hledej souznění s tím, kdo již na Tě čeká již!

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Má první podzimní píseň vzniklá v půl třetí ráno po probuzení s nosem v Hodině mezi psem a vlkem během snah eliminovat nepříjemnou blokádu krku, anžto jsem ráno kamsi šel...

Další písňový text na moji oblíbenou melodii...

Malé zamyšlení nad tím, co je to Láska...

Písňový text na melodii jedné písně Jiřího Suchého, kterou jsem již použil vícekrát. Jistě poznáte, o kterou se jedná...

Vzpomínka na budoucnost snad uspíší děj ten, kdy mého přání vroucnost probudí jara sen...

Forma ABaAabAB (velká písmena označují identické verše, malá jen rýmovou shodu), jde tedy o osmiveší se dvěma rýmy. Zadaná slova: Cesta, důkaz, otec, mince, lotr.

A předchozí trochu smutnou báseň vyvážím něžným romantickým úletem, jinak by mi mé fans mohly třeba začít vybírat na věnec!;o)))

(ABAB CC DD) a použití slov: radost, rameno, potlesk, mrcha, blesk

Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím budoucím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). On byl o 6 let mladší a vzali se ve stejný rok poté, co vyšly ony sonety knižně. Jí bylo 40 let! Četl jsem dnes kdesi krásný překlad právě jejího sonetu č.44 a jiný kolega tam dal další verzi do komentu. Zkusil jsem to taky, když jsem si to nejprve dal přeložit on line a ze zmateného strojového překladu si nakonec vykouzlil vlastní verzi, veden jen torzem hlavní myšlenky.

Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...

Malá exkurze do minulosti inspirovaná jednou až biblickou veršovanou diskusí...

ani nevím, co mě to popadlo, některé slovní obraty nejsou extra ale já si prostě hrála :)

Podivné jsou někdy cesty inspirace. A tak je tady i tahle tak trochu budovatelská píseň, jejíž písmenka ke mně přiskotačila během čtení Gellnerových básní...