L Á S K A

Zamila: A hele! Ty jsi se mi tu ale nezvykle rozpovídala...To všechno lze tak půvabně říci o jednom veršotepeckém blázínkovi? Co já si jen se vší tou chválou počnu? Já vím, že ty moje veršovánky jsou převážně na jedno téma: O lásce víc jak stokrát jinak! Ale naštěstí mám bohatou slovní zásobu, takže mne hned tak někdo neodhalí...;o)
Každopádně díky za návštěvu, trpělivost při louskání mých ptákovinek i za přeněžný komentík...;o)

Nikytu:
Přál bych si být ten vyvolený,
kterému vánek hladí tvář,
pro lásku jedné krásné ženy
odložit poustevnický snář...;o)

Máš fakt přeněžnělou slovní zásobu, díky který dáváš vykvést dost propletené básnické sbírce ... Ta podobnost básní je obdivuhodná - pozitivním způsobem. A přece se nikdy neopakuješ ...

Láska, vánku pohlazení
i z chudáků jsou vyvolení
když políbí je něžně na tvář
temnotu protne slunce zář

Aliwien: Není zač! Díky za návštěvu! Hele, nekopíruješ odněkud ty své komenty? Proč pro změnu nezkusíš napsat: Tvůj kousek plovoucí podlahy či Tvůj plácek udusané hlíny?;o)))

Jako vždy Tvoje parketa. Nádherné verše a díky za zážitek.

Nevěrná:
Přijmi mé vřelé díky
za poučné veršíky,
Já jsem neměl tušení,
že kdos stejně střelený
i na psancích se skrývá...
/Veršuješ fakt jak divá,
že až tiše závidím!
Co Já budu dělat s tím?
Čím naplním svůj rým?
**********************Ataque:**********************************

"Tleskám, jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já..."
/Jak zpívá Jarmila...
Čí? Kratochvílová!/

Ten, který s láskou na Tě hledí
nevidí vrásky, šediny,
vidí Tvé srdce, září mědí,
pro NI jsi jeden, jedinný...

Když láska srdce touhou zavalí,
je jedno, že se všechno provalí,
láska si nedá poručit
věř jí, zase máš proč žít....

Nevěrná:
Hlas srdce poslouchat je zrádné...
Co když je jednou napadne,
že stáří vlastně není žádné,
a z řetězu se utrhne?
Směšný je pohled na šediny,
co prohánějí mladou laň,
z citů svých snovají hned rýmy,
k Fortůně natahují dlaň?
A i u božské Afrodity
o trochu Lásky žebrají...
Že k smíchu zdají se být city
starce, jeho sny o ráji,
co Láska poskytnout mu může,
/jenom zrcadlům vyhnout se!/
pak v představách svých má tvář muže,
ne lalok kůže svěšené
a brázd jak rozlehlém lánu,
co právě traktor přeoral,
a než-li rozloučí se v Pánu,
srdce, co Láskou bije dál...

V srdci ti náhle zazní píseň
a v duši slyšíš básně hlas
rýmy se hrnou a divíš se,
do kláves ťukáš jako ďas.

A to je ono, oč tu běží,
múzy ti klidu nedají,
přestat psát, to jde jen stěží,
když ženy Tebe volají.

Láska a touha jdou Ti v patách
i když už v skráních bělá vlas,
neodmítej ji, zraje v latách
s létem se vrací k Tobě zas.

Ivkaja:
Nějak mi ujel rytmus a když jsem to chtěl upravit,
vypršel mi čas...Vlastně to samo ulítlo a já najednou měl zas titulní stránku. Nějak to zlobí...
Láska je plamen, co se zhasit nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce rychle ven,
o Lásce svědčí i tvář jaksi bledá,
prsty, co v klávesách tu bloudí jen...
Jo, člověka napadá spoustu věcí najednou a když se tak ty myšlenky tlačí u výstustupu, mnohdy dojde ke zmatení pojmů...

Nevěrná:
á z údivu tu nevycházím,
a schopnost Tvou Ti závidím
vyjádřit, jak prý Láskou scházím,
marnou, se srdcem bolavým...
Což vážně tolik prozradil jsem,
že dá se takto souditi?
Já myslel, že jen psal jsem píseň,
text na čísi melodii,
co v srdci zazněla mi náhle.
Odkud se vzala? Co já vím...
Já nápěv ten si broukal táhle
a pak mi z duše vyklouz rým!
A za ním druhý, potom třetí,
a již tu byla písnička,
co po pavoučí síti letí,
a důvod k zamyšlení dá...

colorka:
Co Láska je, to nikdo neví!
Hormonů hra či tajný cit,
o němž ani srdce nic neví,
jen zná jej v sobě objevit?
Láska je tajné poblouznění,
naděje věčně klamavá,
že skutkem stane se, co není,
na všechy žaly lék nám dá...

Ivkaja:
Láska je plamen, co uhasit se nedá,
když vzplane uvnitř, tak chce ven,
a když jsou ústa touhou němá,
prsty v klávesách sní svůj sen...

Nádherné verše,neznám slova
jak vyjádřit svou pochvalu!
Snad postačí, když řeknu:
"napiš znova"
takových básníků je tu pomálu.:-))

Hodnotit tě ale nebudu.
100 je málo, a nechci si dělat ostudu:-))

Ty Tvoje verše s láskou psané,
jsou jako něžný polibek,
smutné jsou lásky odmítané,
není však na ně žádný lék...

Láska je láska...

Láska, co je láskou zvaná, ta nejtěžší je: odmítaná......