Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Výměna: Vyměním za lásku všechno co vlastním. (Ona o své lásce).

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.

Nedalo mi to, pro DP a pro ostatní. A hlavně pro ty, místo nichž teď svítí ta světýlka při silnicích. Za chvíli sedám do auta, pojedu kolem nich a budu na ně myslet, jsem v tomhle strašná.

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

svata pravda (jak pro koho)

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...