Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

První vyznání ....

Ten, kdo mne už zná, tak chápe.

jen pro dva

Jsou lásky nesmyslné, bez budoucnosti, mnohdy zakázané...takové já nehledám, protože podle mne všechny jednou zhořknou...

... trochu jsem váhal, jestli to sem dám ....

Budeš mojí nevolnicí v lásce, a já Tvůj princ z pohádky,

Psáno pro ni.

... trochu jiné vyznání ...

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .

Pro tu, která pro mne již není. Zklamáním tuto etapu mého života nenazývám, takže i když už není důvod, považuji to za vyznání.

je "vysněné reálno" reálnem? Není...proto tato blbá báseň...už teď mám na ni zlost. Povšimněme si však ( exkurse, nebo sebepozorování?), že na báseň..ne sama na sebe...což je podezřelé :))))