Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

Výměna: Vyměním za lásku všechno co vlastním. (Ona o své lásce).

Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.

Nedalo mi to, pro DP a pro ostatní. A hlavně pro ty, místo nichž teď svítí ta světýlka při silnicích. Za chvíli sedám do auta, pojedu kolem nich a budu na ně myslet, jsem v tomhle strašná.

..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

svata pravda (jak pro koho)

..vrátila jsem se..

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...