|
Něco ze mě vypadlo..
|
|
Jsem šťasten, když vládne dobrá pohoda, rád se napiji dobrého vínka a k tomu si zazpívám některou z těch nádherných písní z Moravy, Slezka i Čech. Proto svou báseň nyní věnuji kouzelnému času vinobraní a všem lidem dobré vůle!
|
|
Kdo chce, ten mi porozumí i bez dlouhých úvodů...
|
|
A zase zkouším brnkat na něžné strunky vašich srdcí...;o)))
|
|
Na světě je jen jediná věc, co si nemůžeš koupit za žádné peníze, a to je zavrtění psího ocásku!
(Chrt Boris z kreslené disneyovky Lady a Tramp)
I když tahle básnička není žádné veledílo, je to takový můj malý hold jediným tvorečkům na tomhle světě, co vás nikdy nezradí!
|
|
zvedni hlavu a nevzdávej to...ještě nenastal ten čas...
|
|
|
|
Pro DP, za to, jaký je vnímavý a za to, že tu je
|
|
.....
|
|
Ty ve vodě, já na mol(u)
|
|
Opět a zase... měla jsem potřebu.. něco .. udělat?? Tak tady je... zasvěcení pochopí, nezasvěcení se, doufám, pokusí pochopit... ;)
|
|
Není nad to, když vám někdo dokáže setřít slzy z očí...i z duše;)...tuhle kratičkou básničku bych chtěla věnovat člověku, kterého si nesmírně vážím...děkuji J;)
|
|
děkuji M.
|
|
Věnováno tomu, kdo umí milovat
|
|
...
|
|
věnováno ;-)
|
|
Věnováno mojí nejlepší kamarádce Ditušce.:o)
|
|
Koproduční báseň s Cvokhauz. Vypadli jsme na celý den do světa :D ušli jsme pěknou řádku evropských metrických jednotek a pak jsme koukali na ptáky na betonovém plácku a sledovali velbloudy na cigaretách. Taky jsme lezli po stromech, ale to už je jiný příběh.
|
|
Pro mé věčné kamarádky Jasmin de Paris a Aranael, a pro Blížence, který je mým druhým já. 10.5.2005
|
|
... jen drobné nuance a výkřiky!
|
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

