Ty ve vodě, já na molu

Už od té poslední básně,
dál básním jenom v A molu,
dřív možná měli jsme se krásně,
ty ve vodě, já stojím ještě na molu.

Šel bych možná rád do moře,
cítím lítost i lásku i žal,
já dole a ty nahoře,
naši radost život nám vzal.

Viděl jsem tě po půl roce,
měl´s vlasy jinak, než znám,
stýská se mi? ptám se otce,
i ducha i syna se ptám.

Vzpomenu si jednou denně,
na tebe i na zázrak,
jak tvá ústa, celá v pěně,
láskou a citem mluví pak.

Nech mě na pokoji,
ale přijď, co nejdřív,
nech mě zemřít, hlavu moji,
--báseň skončila nám dřív --