|
Tuhle jsem kdysi napsal pro kamarádku, která mi ukázala, že méně je někdy více.
E
 17.01.2008 3 1862(23) 0 |
Je bílá ruka písařky.
Jež bílý brk svírá.
Já k ní neznám přetvářky.
s ní beznaděj má zmírá.
Jest bílé to peří
jímž pergamen černí.
Píše jen v co věří
a neztrácí pel v ní.
Za plamenů dlouhých svíček
soustředěnost ztělesní.
Oči krásné z pod svých víček
při tom v jejím těle sní.
Ač často zrak můj na ni hleděl
až teď jsem poznal její krásu.
Na mysli svojí jsem si seděl
a nepoznal jsem slastnou spásu.
E
Jež bílý brk svírá.
Já k ní neznám přetvářky.
s ní beznaděj má zmírá.
Jest bílé to peří
jímž pergamen černí.
Píše jen v co věří
a neztrácí pel v ní.
Za plamenů dlouhých svíček
soustředěnost ztělesní.
Oči krásné z pod svých víček
při tom v jejím těle sní.
Ač často zrak můj na ni hleděl
až teď jsem poznal její krásu.
Na mysli svojí jsem si seděl
a nepoznal jsem slastnou spásu.
E
13.06.2008 - 20:04začátek mi připomněl jednu písničku o bílé :o) ze včelích medvídků :D možna trošku předělaná.
22.01.2008 - 10:46pěkná básnička;)...já bych brkem psát nedokázala...to by byla samá kaňka...navíc mám nečitelné písmo...;-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Písařka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Já ztratil jsem tě
Předchozí dílo autora : Prostě nemohu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Uriziler [17], Honza [17], Roger [17], lidus [17], Jakub pěch [15], magdalenka [15], dollyk [14], M&J [13], Richard9876 [13], S.P [12], Maryje [8], erzebeta [8], Govrid [7], general Buttnacked [7], Roman Bernatský [4], kristine [2], fbruxes [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
