...o prevítcích a těch ostatních...

Naša báseň je viac ako báseň

Kitsune. Spíš taková etuda, abych sem pořád nepsala disociativní volný verš.

Po první strofě dál nečíst..

Pokusil jsem se to napsat tak, aby pochopil ten, kdo ví o čom je řeč. Jinak zdravím Náměstka, Mejdla, Náčelníka a paní profesorku :=).

E

Fakt, popřemýšlejte a pouvažujte nad sebou.

Nechala jsem se unést myšlenkami k zeleným kopcům na severu...kdy už tě za to zatknou?

Taková víceméně improvizace na téma, že nemůžeme všichni všechno...nebo jen taková blbost, co mě napadla, dvojsmysl, který nikdo nepochopí... Tím líp. Tak si to přeberte:-)

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.