|
|
Někde za rozumem
rozmrzelost rozmrzá
v deltu se roztéká
tvoje víra v člověka
špinavá jak ústí
když smůle žilou pustí
rána, co by neměla zarůst
zahojením vděčnost umírá
rozmrzelost rozmrzá
v deltu se roztéká
tvoje víra v člověka
špinavá jak ústí
když smůle žilou pustí
rána, co by neměla zarůst
zahojením vděčnost umírá
Zamila
Zajímavá :-)
Tahle se mi sakra hodně líbí :), fajn počtení při odchodu na víkend, díky Ti.
Ano klasický začátek přihlíží jazzovému podnebí Somewhere over the rainbow. Neurčitost druhu, osoby, času a podnětu vhání jednotlivé řádky do mixéru, kde z nich krátká leč pepřem ostřená časovost dělá příslušný koktejl kvadrostatického personifikačního přenosu do delty. Pije se to přímo ze sklenice, potažmo láhve, protože slánku by to ucpalo a člověk by umřel žízní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Někde : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Splávek
Předchozí dílo autora : A tak to šlo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)

