22.03.2013
6
1295 (11)
0
Někde za rozumem
rozmrzelost rozmrzá
v deltu se roztéká
tvoje víra v člověka
špinavá jak ústí
když smůle žilou pustí
rána, co by neměla zarůst
zahojením vděčnost umírá
 25.03.2013 08:27
Díky za komentáře, mějte se famfárově
 23.03.2013 20:27
sedla mi ... ;o)))
 22.03.2013 21:36
 Zamila
Zajímavá :-)
 22.03.2013 16:22
Tahle se mi sakra hodně líbí :), fajn počtení při odchodu na víkend, díky Ti.
 22.03.2013 14:51
první dva řádky perfekt :), jsem docela nadšená:)
 22.03.2013 09:56
Ano klasický začátek přihlíží jazzovému podnebí Somewhere over the rainbow. Neurčitost druhu, osoby, času a podnětu vhání jednotlivé řádky do mixéru, kde z nich krátká leč pepřem ostřená časovost dělá příslušný koktejl kvadrostatického personifikačního přenosu do delty. Pije se to přímo ze sklenice, potažmo láhve, protože slánku by to ucpalo a člověk by umřel žízní.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.