|
|
Někde za rozumem
rozmrzelost rozmrzá
v deltu se roztéká
tvoje víra v člověka
špinavá jak ústí
když smůle žilou pustí
rána, co by neměla zarůst
zahojením vděčnost umírá
rozmrzelost rozmrzá
v deltu se roztéká
tvoje víra v člověka
špinavá jak ústí
když smůle žilou pustí
rána, co by neměla zarůst
zahojením vděčnost umírá
Zamila
Zajímavá :-)
Tahle se mi sakra hodně líbí :), fajn počtení při odchodu na víkend, díky Ti.
Ano klasický začátek přihlíží jazzovému podnebí Somewhere over the rainbow. Neurčitost druhu, osoby, času a podnětu vhání jednotlivé řádky do mixéru, kde z nich krátká leč pepřem ostřená časovost dělá příslušný koktejl kvadrostatického personifikačního přenosu do delty. Pije se to přímo ze sklenice, potažmo láhve, protože slánku by to ucpalo a člověk by umřel žízní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Někde : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Splávek
Předchozí dílo autora : A tak to šlo

