Když stoupnu si na špičky
vidím
věž Špilberku
město, které smývá tvoje kroky
jdoucí od pondělka
k pondělku
Když vylezu na střechu
smím zřít
ještě dál
byt jako pokojíček
tebe, krátkovlasou pannu
jíž někdo šatečky sňal
Nechal jen tak
rozehranou
s úsměvem něžným avšak strnulým
pohledem z dílny
polobohů
pro který občas si zabulím
Když vezmu si dalekohled
téměř přečtu
na pianu Lizstovy noty
pruh světla
z pod dveří koupelny
v předsíni stojí cizí pánské boty...
vidím
věž Špilberku
město, které smývá tvoje kroky
jdoucí od pondělka
k pondělku
Když vylezu na střechu
smím zřít
ještě dál
byt jako pokojíček
tebe, krátkovlasou pannu
jíž někdo šatečky sňal
Nechal jen tak
rozehranou
s úsměvem něžným avšak strnulým
pohledem z dílny
polobohů
pro který občas si zabulím
Když vezmu si dalekohled
téměř přečtu
na pianu Lizstovy noty
pruh světla
z pod dveří koupelny
v předsíni stojí cizí pánské boty...
06.09.2012 19:44
Yana: Ona to totiz byla takova hloupost, jela jsem po moste pres D1 a rikala jsem si, co by se stalo, kdyby bylo videt az do Brna...
06.09.2012 09:54
Musím se přiznat k tomu, že ze začátku jsem cítila rozpaky, ale ve finále jsem vnímala vzpomínku, nostalgii, zklamání, a moc se mi líbí. Nesedí mi jen slovo zabulím.
06.09.2012 08:54
Mně se to kupodivu dotklo na začátku. Tím Brnem, pondělkem..... našel jsem si v tom něco úplně jiného, cos zamýšlela. Asi tušíš co.
05.09.2012 21:21
Nevím co napsat jiného než - že je skvělá.
Dobře se čte. A úplně tě vidím s tím dalekohledem :)
Dobře se čte. A úplně tě vidím s tím dalekohledem :)
05.09.2012 19:01
TualKraplak: dekuji... kez bys mela pravdu.... a nebyl to jen proud emoci...
05.09.2012 18:50
Cvokhauz: Vis, cim to asi je? Mam pocit, ze mi nejde psat... Hledam slova, ne ona me...
Dekuji, ze hodnotis, je to pro me inspirativni...
Dekuji, ze hodnotis, je to pro me inspirativni...
05.09.2012 18:39
Devils_PIMP
No konec me zaujal - svymi nezvyklymi rymy zacatek mi prisel rozpacity ale rozebehla jsi se
05.09.2012 18:22
Cvokhauz
Tak zezačátku se mě to nijak nedotýkalo, což mi přišlo zvláštní, protože všechny tvé básně mají určitou nepostřehnutelnou náladu, do které se obvykle vpravím po dvou či třech řádcích, ale tady jsem ji pořád nějak nemohla zachytit, až na druhé přečtení (a nesedí mi tam to "jež" ve druhé sloce, nevím, jestli je to správně)... ovšem to neplatí pro poslední sloku, ta je, z mého pohledu, naprosto úžasná.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.