Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

... Naprostej ,,plivanec" k mým nohám... Snad ani za sklopení zraku, abyste se na něj podívali, vám to nestojí... Tak... Proč to sem dávám, co?

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

..hledejte pavoučí sítě se vzkazy :-)

obnažené já..../vráceno/...;)

život je tragikomedie...*

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

pro celou tu dobu...

i takovou atmosféru může mít...*

.::.

...

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)

...