Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

jenom příšera. bojim se tmy a nesnášim křik. Pamatuješ si to? Heh, všechno nejlepší k dnešnímu svátku.

happy anet a jeji friendS!

naprosto automatický text... možná jej lze vnímat také jako deníkový zápis, kdo ví...

posloucham lucii,poslouchejte taky.muzem z jednech sluchatek.nebo z jednoho sveta.amérika.

stary skoro deset let / ale porad ja

..krátká.

Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)