poněvadž stále miluji pouze jednu ženu a mé city zatím přetrvávají napadla mě jednoho dne tato miniatura...

myslím, že ten první je nejkrásnější .... protože je první

spravedlnost se nemůže rovnat skutečnosti.

Pohřeb jedné velké lásky?

spíš takové "kecy"

věnováno ... ani nevím komu. Trochu jednomu klukovi z kavárny, trochu Andělovi... trochu kytaristovi. prostě věnovaná. a je to úplná fikce.

..ještě jedno kafe bych si dal

Neptal ses, jaká jsem. Snad ses mně jenom zdál. Nevěřím, že jsi zmizel – ne navždy. Proto tě prostě čekám dál…

Za krádež movitosti může dostat výjimečný trest, ale za krádež života dva roky stačí? S takovýma zákonama jděte do háje! (Báseň byla napsána po shlédnutí několika dnešních reportáží ve zpravodajství)

Helenka Vondráčková zpíval kdysi velký hit: písničku "Chytila jsem na pasece motýlka!" Dáda Patrasová pak na stejnou melodii zpívala: "Chytila jsem na pasece žížalu!" A já, vida příšernou říkánku o klíštěti u reklamy na očkování, jsem složil tohle...

Tohle není báseň...

a všichni zapomenou... i já... i oni... a bude po všem... jen ty kytarový sóla nám budou znít na cestu...

...

.....haloooooooooooooooooo

Berte to třeba jako sloupek jedné schizofrenní dušičky...