Námořník a tanečnice

v zátoce zblázněných duší,
na lodi která se potápí,
námořník svěřuje deníku,
svá nejtajnější přání,lži a strach

z knihy opisuje několik citátů,
s věnováním své dávné lásce,
tanečnici z náměstí St.Marco,
dopíjí opuštěnou sklenku vína,
a přikusuje poslední sušenku

studená slaná voda,
už se mu plazí k zavřeným očím,
zabíjí jeho slzy,
a když začíná lapat po dechu,
do duše bodají vzpomínky

za několik let,
přichází k hrobu neznámého romantika,
dívka s holubím peřím ve vlasech,
a k dřevěnému kříži,
pokládá kytici bílých lilií


Kdy pochopí, že pozdě je si přát ?