15.10.2008
3
1511 (15)
0
Neumím se bít mečem
ani střílet kulometem ,
neumím ani sledovat prdelkové nitky
a putovat jako ony
sem , tam a zpět .
Mám jen ,
oči které vidí ,
nevysáté myšlenky
a pár zrníček v přesýpacích hodinách

..šílená otázka cizího dítěte
„Bude válka?“
Nebojte ,
zaplašila jsem ji lízátkem ,
balíčkem bonbónů
a jakousi ,
přívětivě nesmyslnou odpovědí..

Kdo však olízne moji slzu ,
( nebo vaši )
když stojím na stráži
ve stojaté vodě
s podraženýma nohama ,
v řetězech vypíjené krve
a čichám puch bahna

..písek se zatím sype a sype
netečně , pravidelně
a pohledem do budoucnosti
odkapává tři slova..

„Mám barvu chleba.“
 17.10.2008 20:46
Báseň,která mě nutí stále ji číst,to je pro mě dobrá a zdařilá báseń a to je právě tato - gratuluji!!!
 16.10.2008 08:15
...tanku nastavila červené lízátko a válce poslala papírovou vlaštovku s nápisem "LÁSKA" než spadla s koně, který odmítl zdolat překážku ze zlatých mincí...
 15.10.2008 21:47
úú úú úúžasné. Takové surrealistické obrazy! Zaplašit válku lízátkem, jak výpravčí na nádraží. Je to podle mého velmi povedená básnička, nadprůměrná. Volně plynoucí, s přímou řečí (to se málo vidí), s příběhem a pocitem, že se vlastně jenom zdála.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.