Vstoupil jsem bez klepání do svého nitra a na toulkách krajinami svého srdce potkal jsem Tebe! Pocit nevýslovného štěstí prohřál svým slunečním jasem naše duše a my spolu nyní mlčky jdeme vstříc tomu, co se ještě nenarodilo!;o)))

K takovým věcem se nic nedodává... ;)

...byla jsem v Paříži

Mám zase muzikálové období...

takový obyčejný sen...

Když Váš nejlepší přítel.. se mění v něco víc.

ach-jo-pocitovka

... pokud se ho dožijem ...

Napsáno v trolejbuse při útěku z domova. Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit. Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..

Už je tomu hezkých pár let, kdy jsem poprvé letmo nahlédl do jedné básnické sbírky ( měl jsem štěstí-byla moc krásná) a došlo mi, že ona neuchopitelná dáma, které říkáme poezie, mi nejspíš pořádně zkomplikuje život. Pohříchu můzy nejsou příliš rozhazovačné a těch okamžiků, kdy k vám skrze rozevláté záclony některá z nich vpluje, a políbí na ústa, je tak žalostně málo. " Podzimní " vlastně není básní v pravém slova smyslu. Je to hudební text a jako takový musel proplout všemi úskalími rytmu, dikce a rýmů a tudíž mu schází lehkost volných veršů, za což se vám všem omlouvám.