Aneb smutný konec jedné mrchy...

maličká básnička o naději

...

. a možná trochu jeho lásky .

Další dobrovolný důsledek drastické determinace. Dobře, držím držku... :D Pokračování prostopášného Pavla, který při autonehodě zemřel. :D Obsahuje trochu vulgarismu, který je ovšem velice nezbytný pro sledování myšlenkových pochodů. :D Také velmi poučné. :D

ukázka

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

No comment (radši) btw.: Takový "zkušební" díl. Nejsem si jím moc jistá, takže uvidím, jak se vám bude líbit. Podle toho ho buď smažu nebo nechám x)

Tak zase jednou pěknej večer ve společnosti slečny Deprese

...konec poznají znalí Žáčka