Epitaf.

13.3.2010

Až se někdy naučím hrát na kytáru, ještě to zhudebním.

ukázka

... zase jedna dešťová ...

starsi, naivní dílko z roku 2007, člověk někdy musí zavzpomínat. Příběh je smyšlený a po tom, co jsem pana Prachaře poznala osobně, jsem zjistila, že chci aby smyšleny prostě zůstal :) je delší, ale na pokračování :)

Francouzská forma "Lai". Devět veršů AAbAAbAAb. A obsahuje 5 slabik, b pouze dvě.

Už je tomu hezkých pár let, kdy jsem poprvé letmo nahlédl do jedné básnické sbírky ( měl jsem štěstí-byla moc krásná) a došlo mi, že ona neuchopitelná dáma, které říkáme poezie, mi nejspíš pořádně zkomplikuje život. Pohříchu můzy nejsou příliš rozhazovačné a těch okamžiků, kdy k vám skrze rozevláté záclony některá z nich vpluje, a políbí na ústa, je tak žalostně málo. " Podzimní " vlastně není básní v pravém slova smyslu. Je to hudební text a jako takový musel proplout všemi úskalími rytmu, dikce a rýmů a tudíž mu schází lehkost volných veršů, za což se vám všem omlouvám.

...

Zase jedna v přesně mým stylu...už jsem jaksi zatvrdla v jednom místě a nejde z toho napravo ani nalevo...(ale oni to nevědí) původně k tomu měl být i hudební blábol hraný mnou na kytaru,ale nevím jak to sem vložit,dobře tak :-)

experiment-psát bez rozmýšlení a nevědět co napíšu za chvíli, to je toto

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

Tak zase jednou pěknej večer ve společnosti slečny Deprese

Nevím, jestli je to povídka, spíš vyjádření momentálních pocitů...