něco je vymyšlené, něco se stalo...trochu jinak;) starší dílko, ale podle mě, se číst dá:)
přidáno 06.03.2008
hodnoceno 4
čteno 783(26)
posláno 0
Za chvíli tam mám být a nic nestíhám. Stěžuji si v duchu. Dávám si na sobě záležet i když vlastně není proč. Jedu jen s bratránkem na techno akci. Jako bych snad čekala, že zrovna dneska a zrovna tam potkám toho prince. Haha směji se sama sobě.

„ Žaneto, ty jsi naivní!" ponižuji sama sebe polohlasem. „ Navíc, kdo myslíš, že by si tě všimnul? Ty jsi koza!" jo samomluva to mi jde dobře. Maluji si zrovna řasy, když vedle mě na poličce začne mobil vyzvánět mě známou melodii. I tak to nečekám a neohrabaně se píchnu do oka.

„ Sakra" zakleju, pak zvednu telefon a ohlásím se, aniž bych se stihla podívat kdo volá, „ No prosím!" vyjedu trochu prudce.

„ Sestřenko, jen ti chci oznámit, že nepojedeme sami, jak bylo v plánu, ale pojede i Jarka."

„ No super, takže zase budu páté kolo u vozu, super no." Řeknu otráveně, ale skutečnost, příjmu, co taky jiného, že.

„ Neboj nebudeš Andreew jede taky, ale nehraje. Bude se ti věnovat," opáčí bratránek a tím mi uštědří další ránu.

„ Už raději nemluv, nebo nejedu!" postesknu si, Honza mě nebere moc vážně, takže se se smíchem rozloučí a následně zavěsí.

Tak super teda, to bude večer. Zajdu si omýt oko, které jsem si skoro vypíchla, namaluji si ho znovu a honem letím ke skříni, najít něco vhodného na sebe. Nezabere to příliš času, vezmu to první na co se podívám, stejně tam nikdo nebude.

V autě se tísním hezky vzadu s Jarkou, taškou na vinyly a kdo ví čím ještě. A to má přistoupit ještě Ondřej. Ten večer nám to ale hezky začíná, postesknu si v duchu a dále se toulám někde mimo tenhle svět. Ještě, že mi představy a myšlenky nemůže nikdo vzít, to už bych se musela zbláznit úplně.

„ Žaneto, vnímáš mě vůbec?" ptá se Jarka. Nemám náladu s ní mluvit. Vlastně s nikým.

„ Ale vnímám, Jaruš, jen nemám náladu víš?" odpovím a dále se věnuji pozorováním cesty.

„ Tak proč si jela, když nemáš náladu." Vřískne protivně Jarka a snaží si mě nevšímat. Jsem jí za to jen vděčná.

Do klubu dorazíme asi za hodinu rychlejší jízdy. Tomáš v podobě Dj Smajla, řídí velice profesionálně.

„ Tak lidi jsme tu, Andreew vem gramce, Žany můžeš vzít mixák? Jaruš prosím vem mi desky." Rozdělí úkoly Honza a on sám se vleče pouze se sluchátky.

V klubu nás hned vesele zdraví Dj Nerx. Jsem ráda, že na mě nezapomněl. Djs jsou má slabost, to je fakt, strašně ráda poznávám nové a nové Dj a tak si rozšiřuji obzory v technu. Navíc známosti se hodí vždy, ne?

Po urputných přípravách se do mixování pouští právě bratránek. První beaty působí jako lék, endorfiny se začnou množit a ty, jak je známo navozují dobrou náladu. Smajl mě mezitím pozve na panáka, což odmítnout nemůžu a nechci.

„ Tak co, už na sobě makáš, Žando?" ptá se na mou kariéru Djky.

„ Tome, já fakt nevím, asi do toho nepůjdu. Mám z toho vítr a tolik peněz. Je to náročné, sám to znáš." Rozpovídám se, tatam je špatná nálada.

„ Jo mimochodem, nevíš co tu dělá Jarka? Honza říkal, že nepojede." Zajímá ho náhle.

„ Nevím, asi nechtěla být sama doma. Já to nějak neřeším. Nebudeme si kazit náladu, raději mi řekni, co ta tvoja, jak se má v tom Irsku?" vyptávám se pro změnu já. Pak už se rozpovídáme jako staří známí. Vyruší mě pouze pohled na bratránka, který se zrovna zdraví s tím nejhezčím klukem co jsem za poslední dobu viděla.

„ Kdo to je?" drbnu do Smajla, který už začíná být v podroušeném stavu, jsem zvědavá jak chce hrát.

„ Jo, to je Dj Tech. Je fakt dobrý, ty si ho ještě neviděla? Patří do naší Djské rodiny." Vysvětluje Tomáš. Donutím ho dopít pivo. Chci jít blíž a prohlídnout si ho.

„ Zdar Techu!" zdraví se ti dva jako správní kámoši. Chvíli o něčem mluví, pak si všimnu jak mě Tech pozoruje, otočí se na mě krátce i Smajl a něco šeptá Techovi do ucha. Pak se oba na mě usmějí.

Přestanu je raději poslouchat a vnímám jen beaty techna. Jak tak poslouchám, z ničeho nic mi někdo zaklepe na rameno. Je to Ondřej.

„ Hej nechceš jít na panáka?" ptá se. Zapřemýšlím, nemám chuť a tak ho odmítnu. Skočím si raději na záchod. Musím uznat, že tady vypadají záchody velice dobře. Když vykonám potřebu a konečně vylezu, čeká na mě překvapení v podobě Techa.

„ Jejda, ahoj" vyhrknu aniž bych si to rozmyslela. Usměje se.

„ Jsem Dan, jinak taky Dj Tech.", podává mi ruku na seznámeni, s povděkem ji příjmu. Nečekaně mi vlepí pusu, pak se omluvně usměje a odejde. Chvíli tam stojím na růžovém obláčku, trvá to krátce než zase spadnu na zem. To co mi naskytne můj ostříží zrak se mi v nejmenším nelíbí. Tech se zrovna docela odvážně líbá s nějakou holkou, nebo ta holka odvážně líbá Dana? To těžko říci. V tomhle přítmí se to těžce rozeznává.

Pohodím svým dlouhými tmavými vlasy, nedbalá elegance a rozcuchanost teď letí, a dál se jdu věnovat technu. Bratránek mezitím dohrál, pozve mě na jednoho panáka. Jde i Jarka. Dáme si tequilu, což ona odmítne. Mě tohle pití docela chutná, takže si dáme ještě repete, ale to už se Jaruš tváří nepříčetně, takže si jdeme sednout a poslouchat Nerxe se Smajlem jak hrajou pinkponk. Je to zábava, Nerx dělá různé kraviny aby upoutal návštěvníky baru.

Jejich číslo vystřídá Dj Tech. Jdu blíže mixpultu, abych ho mohla pozorovat. Stoupnu si teda před mixpultu, dělí nás v podstatě jen kus stolu. Tech, Dan jak chcete, čeká na svůj výstup, Nerx ještě střídá poslední desku, pohybuji se do rytmu techna, všimnu si, že Dan dělá stejné pohyby, usmějem se na sebe, když se naše oči střetnou. A zase posloucháme techno, pak se na sebe zase podíváme, usmějem se a zase sklopíme zrak. No prostě normální super nevinný flirt. Já si to na rozdíl od něj můžu dovolit. Já zadaná nejsem, že. Pak se stane něco co mě naprosto vyvede z míry. Tech se skloní a něco hledá v tašce na desky. Poskytne mi tím pohled na své překrásné pozadí. Vyvalím oči, usměju se. Nevšimnu si však, že mě někdo pozoruje. Ondřej na mě kouká a neví co si myslet. On je mi vyloženě fuk, jeho zájem by mě těšil před nějakou dobou, ale teď, teď už ne. Spočinu na něm v gestu říkajícím: Co jako chceš? Záporně zavrtí hlavou, jako že nic a dál se věnuje Smajlovi, který už má tak desáté pivo v sobě.

„ Žanet, Jarča už chce jet domů, takže se pomalu chystej, jo?" vybalí na mě bratránek a tím mě dokonale znechutí. Zrovna se to začínalo rozjíždět. Tak aspoň v rychlosti přeskočím na druhou stranu za Techem a složím mu kompliment, asi bych neměla klidné spaní, kdybych mu neřekla, že má nejhezčí zadek co jsem kdy viděla. Nádherně se za to na mě usměje a poprosí mě o číslo. Asi bych mu ho dávat neměla, ale neodolám, pokušení je moc velké. Pak už si mě vyžádá bratránek, taxík je tady. Ondřej jde s náma. V autě mi oznámí, že přespí u mě. Nejsem z toho dvakrát nadšena, ale nejsem mrcha, abych ho nechala ve štychu. Brácha stejně není doma, takže postel volná je.

Po hodině ticha v autě vystoupíme skoro u baráku.

„ Proč si nešel spát k Honzovi a Jarce?" vyjedu na něj docela ostře. V autě se mi to před taxíkářem řešit nechtělo.

„ Tak Jarka nechtěla, abych je tam rušil. A Honza říkal, že můžu u tebe."vysvětluje krotce. Tak to ti bratránku ještě spočítám, to mi věř, slibuju v duchu a vedu Ondřeje domu. Co řeknu našim, to budu řešit ráno, nebudu si kazit náladu.

„ Tak tohle je můj a bráchův pokoj. Dělej co uznáš za vhodné." Pobídnu ho a donesu něco na pití. Sama si pak lehnu na postel a prolistovávám učebnici biologie. Je sice pozdě, ale vlastně nevím co si myslet a co říct, to se mi často nestává.

„ Můžu si na chvíli zapnout PC?" zeptá se nesměle. Je mi to jedno, takže kývnu na souhlas. Najednou uslyším tlumený zvuk svého mobilu, rychle ho hledám, kdo by mi mohl volat takhle pozdě. Neznámé číslo mě trochu vystraší, ale i přesto to vezmu. Nežinýruji se a mluvím přímo před Ondřejem.

„ Ano?"

„ Ahoj tady Dan, myslím Dj Tech." Zaskočí mě Danek.

„ Jejda, ahoj, nečekala jsem, že se ozveš tak brzy." Vytočeně koktám a radostí skoro nadskakuji, ale jen v mých představách, nemusím si totiž udělat trapas před Andreewem.

„ No, nějak si mě dostala tím komplimentem, tak jsem si řekl, že bych tě na něco někdy pozval." Navrhne Tech, zůstanu stát jako opařená.

„ Nemáš náhodou přítelkyni? Viděla jsem tě s ní.", tážu se pomalu.

„ No, to je na dlouho. Ono to neklape, víš jak jsem ještě mladý a chci si něco užít. Ona se na mě moc uvázala. Ona mě miluje, ale já...ani nevím proč ti to říkám, asi bych ani neměl, ale je to pryč. A tys byla dneska tak...jak to říci, no prostě jsi krásná holka.", vysekne kompliment, no já v duchu lítám. Celý náš rozhovor vyposlechne Ondřej, teda to co říkám já.

„ To byl Tech?" zajímá ho. Nic mu do toho není, ale i přesto mu to řeknu. Zakroutí hlavou.

„ Ale vždyť má holku. To je kretén.", vyrazí ze sebe. Moc ho neposlouchám, přehrávám si náš rozhovor s Techem. Takovou radost už jsem dlouho neměla. Ani přítomnost toho kreténa mi nedělá starosti, to jak to vysvětlím, prostě nic.

Ráno se vzbudím plna elánu a radosti. Jdu za mamkou vysvětlit jí přítomnost Ondřeje, nadšená sice není, ale taky mě nestřílí. Pak vtrhnu do pokoje, zapnu počítač, abych zjistila, kdy jede bus nocležníkovi, který si spokojeně oddychuje v mé posteli.

„ Ondřeji, vstávej, za dvacet minut ti jede bus!" zatřepu s ním. Dělá mi potěšení vidět ho dezorientovaného.

„ Co, cože? Jo, už vím, vstávám.", kutá se z postele co nejrychleji může. Musím se tomu smát. Jsem prostě mrcha.

Když konečně vypadne, dám si dlouhou, horkou sprchu, smyju tak ze sebe pot a to negativní. Pak se zakutám do své postýlky a dospím se. Vzbudí mě až zvuk příchozí zprávy. Odesílatelem není nikdo jiný než Tech.

CAUKY SLECNO, VYSPINKALI JSME SE HEZKY? SKODA, ZE SI TAM NEZUSTALA DYL, HRAL SEM ZE TRI GRAMCU A DOCELA MI TO SLO. CO MAS DNES V PLANU?

Tohle mě potěší, tudíž napíšu, že nic zvláštního mě dnes nečeká a že jsem ráda, že se ozval. Situace nabrala rychlý spád, což se mi líbí. Jsem totiž impulsivní člověk. Navrhne tedy schůzku, jelikož má auto, svolí, že přijede. Je to asi tak nejbezpečnější, tady nás nemá šanci potkat někdo kdo by ho znal. Vím, že asi dělám blbost a budu za tu největší mrchu, ale jak už jsem jednou řekla, pokušení je příliš velké.

„ Mami, jdu ven," oznámím pouze mezi dveřmi s v rychlosti se soukám do bot. Mám menší zpoždění. Ale myslím, že tohle mi Tech odpustí.

„ Ahoj Dany, promiň nějak dnes nestíhám. Tak kam chceš jet?" ptám se rozverně. Nechá to na mě, jelikož je sobota večer, naviguji ho do Kopru, do Helaxu, tam je dobře a hrajou tak, že se za to nemusím stydět. V autě se vesele bavíme, z repráku hraje techno, jeden velice povedený set, co Tech namixoval. Bavíme se, kdy se mu to koplo, kdy měl kathnout a takové blbosti my řešíme, ale co je u toho zábavy. Ale nejvíce mě baví ty pohledy, stydlivé, ale přece svůdné a koketní. Stydím se za sebe. Připadám si jako mrcha, ale na druhé straně to pouštím hned zase ven z hlavy. Tenhle večer si hodlám užít za každou cenu.

Do Helaxu dorazíme okolo jedenácté, to je nejvhodnější doba. Předtím jsme si zašli na pizzu, večer se rozjížděl velice povedeně.

„ Ahoj, Žaneto, dlouho jsi tu nebyla." Podotkne Monika, jakmile mě spatří, „ a co to máš za fešáka?" koketně se usměje.

„ Ten je pro dnešní večer jen můj, Moni!" zdůrazním a pokračujeme v cestě.

„ Toho si nevšímej, to je helaxova holka, víš jak." Usměju se. Lidí je tu na sobotu docela dost, je tu dost známých, kteří mě zvesela zdraví jako největší kamarádku, teda spíše holky, chcou si asi prohlídnout Techa zblízka. Nedovolím, hlídám si ho. Mám ho půjčeného jen na jeden večer. Zní to hrozně, to je fakt, ale tak to prostě je.

„ Dáme si něco u baru?" ptá se Dan, objednám si tedy ledový čaj a Danek si dá 69. Stoupneme si k tanečnímu parketu, který je ohraničený zábradlím. Opřu se tedy o něj, ne o Dana, ale o to zábradlí. Koukám na to hemžení na parketě, pohybuju se do rytmu hudby, popíjím čaj, semtam kouknu na Techa a je mi tak dobře. Co se však nestane, začnou hrát SPRING od Mathiase M. Song, trek chcete-li, věnovaný mě, přímo Mathiasem. Zavřu oči, nevydržím to dlouho a stáhnu na parket Dana, vysvětlím mu, že je to moje písnička a už se pohybujeme v melodických vlnách trance. To je naprosto nepopsatelný zážitek. Už jen to, že ho slyším, mě přivádí do extáze. A ještě k tomu, že tady je Dan a občas se mě dotkne způsobuje něco, co jsem v životě nikdy nezažila. Po písničce si jdeme zase stoupnout na to místo, kde jsme stáli předtím.

„ Tohle bylo super!" řvu mu do ucha, jinak by mě neslyšel, stojíme pod reprákama.

„ Víš, že jsi hrozně sexy? To jsem ještě nezažil." Vysekne mi kompliment. Dostane mě tím, to musím uznat. Dělí nás od sebe sotva pár centimetrů, zruším tu mezeru, rychle než si to rozmyslím. Nebrání se, což je zjištění vskutku příjemné. Jenže pak si uvědomím, že bych neměla a tak ho odstrčím.

„ Tohle nemůžeme, nejsi k mání," řeknu zklamaně a jemně se dotknu jeho ruky. Podívá se na mě a znovu mě políbí.

„ Můžeš na to teď na chvíli zapomenout?" zeptá se, a já můžu. Můžu zapomenout, že není můj, že někomu patří, a víte co, je mi to fuk. Život je svině, a aby člověk uspěl a urval si kousek štěstí, musí být svině větší.

Líbáme se pořád a dlouze, nedočkavě a nadrženě. Přitahujeme se navzájem, není čemu se divit. Zkazí mi to pouze fakt, že kousek od nás stojí Ondřej a zamyšleně nás pozoruje. Upozorním na to Dana. Chvíli uvažuje co by asi měl udělat. Pak se na mě podívá, v tom pohledu je něco zvláštního, něco neobvyklého. Tak tedy podívá se na mě, pohodí hlavou a zase mě políbí.

„ Můj vztah s Erikou skončil. Teď to vím jistě." Vysvětli a mé oči se rozzáří blahem. Sním čí bdím? Tohle je opravdu jako sen.

„ Žanet, můžeš na chvíli?" zaklepe mi na rameno Ondřej.

„ Co chceš?" zajímá mě, ale valný zájem to teda není.

„ Ty si taková mrcha, že kradeš kluka?" doráží Ondřej, jeho zájem mě teda netěší.

„ Nevidíš do toho, takže zmiz a neotravuj.", odpálkuji ho. Jsem na něj zbytečně ostrá, ale zkazil mi tím dobrý pocit z toho všeho. Danek se ptá co chtěl, tak mu rovnou řeknu, že ze mě udělá děvku po celém Kopru a Frenu. Dan mě pohladí po vlasech.

„ Nic si z toho nedělej, asi žárlí," uzavře to a pozve mě k baru. Objedná minerálku a 69 podle našich přání. Zatím co čekáme na pití, mě drží zezadu kolem pasu a jemně mnou pohybuje do rytmu nějakého ploužáku co asi omylem pustili. Cítím, že ho to nenechává chladným, je to opravdu příjemné zjištění. Vyruší nás barmanka, volá na Dana, že by to mohl zaplatit. Trochu jsme na to pozapomněli, no. Snad se nestřílí.

Večer je u konce, vystupuji smutně z auta. Naposledy Danovi mávnu. Snad ho ještě někdy uvidím, postesknu si a kráčím mlčky k domovu.

přidáno 29.03.2009 - 17:08
Jeeje. Jaká to náhoda, že ve Frenu dělám školu a do Kopru jezdím za kámošema...:-)) Jinak- povídka povedená!:-)
přidáno 21.07.2008 - 10:19
Líbí se mi to:)
přidáno 16.07.2008 - 12:27
Zažrala jsem se do toho až neskutečně moc! :-) Na to, že mě techno ani technaři právě neberou se mi to překvapivě hodně líbilo. Konec mě dostal, mám ráda otevřený konce a tímhle bylo vyzdviženo to, co jsem si z celé povídky vytáhla jako hlavní. Moc povedený!
přidáno 02.04.2008 - 10:02
celkem zajímavý, a nečekaný konec, trochu mi schází na konci pointa.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mrcha - aneb jak dostat kousek štěstí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rozmysli se co chceš...!!!
Předchozí dílo autora : Chyť mě a nepusť

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku