Báseň by podle jakýchsi pravidel měla mít rytmus. Měla by mít určitou formu, nějaké verše. Měla by něco vyjadřovat. Měla by být mnohoznačná, aby v ní každý našel, co hledá. Měla by čtenáře oslovit a dotknout se jeho srdce.
Jestliže ale básník píše, jak mu srdce káže, občas je ten rytmus skrytý pro ostatní srdce, protože bijí jinak. Totéž se stává s verši.
Jak ji tedy může pochopit odlišná duše? Jinak? Naprosto.
Což by moc nevadilo, když by všichni básnící, ať už mladí či staří, žena či muž, nestáli jen o to jedno jediné – být pochopeni. Nebo ne?
A tak mě napadá, proč lidé vlastně svoje básně zveřejňují? Co od toho očekávají? Popravdě, nevím, co čekají. Ani já sama nevím, proč se vlastně svěřuji internetovým stránkám. Snad možná i ve mně je nějaký ten kousek, který chce být pochopen, ale bojí se být veřejně odhalen.
Jestliže ale básník píše, jak mu srdce káže, občas je ten rytmus skrytý pro ostatní srdce, protože bijí jinak. Totéž se stává s verši.
Jak ji tedy může pochopit odlišná duše? Jinak? Naprosto.
Což by moc nevadilo, když by všichni básnící, ať už mladí či staří, žena či muž, nestáli jen o to jedno jediné – být pochopeni. Nebo ne?
A tak mě napadá, proč lidé vlastně svoje básně zveřejňují? Co od toho očekávají? Popravdě, nevím, co čekají. Ani já sama nevím, proč se vlastně svěřuji internetovým stránkám. Snad možná i ve mně je nějaký ten kousek, který chce být pochopen, ale bojí se být veřejně odhalen.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.