přidáno 07.08.2008
hodnoceno 0
čteno 1381(8)
posláno 0
Báseň by podle jakýchsi pravidel měla mít rytmus. Měla by mít určitou formu, nějaké verše. Měla by něco vyjadřovat. Měla by být mnohoznačná, aby v ní každý našel, co hledá. Měla by čtenáře oslovit a dotknout se jeho srdce.
Jestliže ale básník píše, jak mu srdce káže, občas je ten rytmus skrytý pro ostatní srdce, protože bijí jinak. Totéž se stává s verši.
Jak ji tedy může pochopit odlišná duše? Jinak? Naprosto.
Což by moc nevadilo, když by všichni básnící, ať už mladí či staří, žena či muž, nestáli jen o to jedno jediné – být pochopeni. Nebo ne?
A tak mě napadá, proč lidé vlastně svoje básně zveřejňují? Co od toho očekávají? Popravdě, nevím, co čekají. Ani já sama nevím, proč se vlastně svěřuji internetovým stránkám. Snad možná i ve mně je nějaký ten kousek, který chce být pochopen, ale bojí se být veřejně odhalen.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Báseň : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jako by umřel
Předchozí dílo autora : Nesmělý pianista a jeho posluchačka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming