Po opravdu, ale opravdu dlouhé době jsem se rozhodl něco napsat a možná jsem si vybral moc hluboké téma. Jistou motivací k napsání právě tohoto mohl být "rozhovor" s jedním starším člověkem na autobusové zastávce. Snad ještě pořád psát umím. Název možná nemá s tématem žádnou přímou spojitost, jenom se mi hrozně líbí.

Hokus pokus

tak překrásné kvítí

Ááááááno!!!!

Jak těžce se odchází od lidí,které miluješ.

Ze sbírky: "Pro Český Národ" - Starší báseň, nicméně obsahově mi přijde stále aktuální.

...fakt jsem se s ní potkala, nevěříte?

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

27.12.2013 ráno ješté rozespalá, venku tma a v buse teplo, zatím co jsem vzpomínala, jedna část už slova psala ...

Pomaly a v hrdosti.

Zvládnete to přečíst? Ti, kteří to rozdýchají, mi mohou zanechat koment...;-)

Ne fena, nýbrž žena z Dalmácie :D