|
Nevím, co to ze mě zase vylezlo, tak když to moc odsoudíte, tak to klidně zase smáznu, tak se neupejpejte. Nevěděl jsem kam to zařadit, za tip budu rád.
 02.12.2011 18 1553(44) 0 |
Sedí, nenuceně, nohy křížem.
S ostatníma podobnýma z kurníku,
si špitají o novém tanečku,
co se po něm hubne kilo za 5 minut.
Mezi větami okusuje mrkev,
nebo takový ten chleba z polystyrenu.
Působí sebevědomě,
snad díky tomu make-upu skoro barvy pleti,
nebo rtům, rudým,
nebo vlasům, žehleným,
nebo náramku, k výročí od bývalého,
nebo kouzelnému amuletu,
ve tvaru růžové kočky.
Slovo předává jen občasně,
snad jen když si hrdlo svlažuje,
pramenitou vodou z jakýchsi hor a končin,
snad tam jak je ta křišťálová studánka
a ten les, hluboký.
Směju se.
Když se na ni dívám, směju se. Tomu představení, divadlu.
Směju se.
Když se courám domů a vzpomenu si na ni, směju se. Tomu, jak už oklamala i sama sebe a věří vlastním lžím.
Směju se.
Když píšu svou poslední prvotinu, směju se. Světu, lidem a jejich absurdnosti.
Směju se.
Když usínám, směju se. Její nekonečnou touhou po dokonalosti.
Napadne mě:"Dokonalost je tak nudná"
Podepřu to pár argumenty, přikyvuju si, pochválím se za tu větu,
usínám.
-------------------------------------------
Na internetě, druhý den, vidím hromadu těch fotek,
jak je tam lidi dávají, aby jim ostatní záviděli jejich život.
Když jsem se včera smál,
ona zrovna nenápadně, na parketě,
pronikala do očí a myslí a snů,
krásných, upravených, voňavých mužů.
A když jsem se obdivoval,
svojí Větě,
seděla u stolu
v kole těch nejhezčích, nejvtipnějších, nejpřátelštějších lidí světa
a vůbec to nevypadalo nudně.
A jak sem zrovna usínal,
sám,
šeptal jí nějakej narcis do ouška,
cosi ohromně chytrého až vzrušujícího.
---------------------------------------------
Další pátek
jsem si oblékl své pruhované sako,
černobílé,
porovnal vlasy,
postříkal se jakýmsi zázračným sprejem,
omamným, ženypřitahujícím,
nasadil masku dnešního, se sebou spokojeného člověka,
a vyrazil jsem.
Přímo tam, k ní, k nim.
A tam jsem se bavil a pil a flirtoval a vtipkoval a výskal a zpíval,
prý tančil a líbal a zářil.
A druhý den jsem byl na těch fotkách,
co nikdy nechápu, kde se vzaly,
a kdo je vždycky pořizuje,
a proč.
Na všech fotkách jsem byl veselý, šťastný, usměvavý.
Jenom na jedné, poslední, jsem vypadal zklamaný, prázdný, smutný.
To jsem si asi zrovna někde nechal svoji masku,
a když se tak dívám kolem sebe,
asi jsem si ji vůbec nepřinesl domů.
Musím se tam vydat zpátky, ji hledat,
snad tam někde ještě bude,
snad mi ji nikdo neukrad,
bez ní, bych zase trávil večer sám,
protože takových jako já není,
a když přece, tak je stejně nepoznám,
přes jejich masky
a oni přes tu moji
nepoznají mě.
Musím se tam vydat zpátky, ji hledat,
snad tam někde ještě bude,
snad mi ji nikdo neukrad,
bez ní, bych zase trávil večer sám,
nad prázdným papírem,
a s tužkou v ruce
bych vyhlížel múzu z okna.
S ostatníma podobnýma z kurníku,
si špitají o novém tanečku,
co se po něm hubne kilo za 5 minut.
Mezi větami okusuje mrkev,
nebo takový ten chleba z polystyrenu.
Působí sebevědomě,
snad díky tomu make-upu skoro barvy pleti,
nebo rtům, rudým,
nebo vlasům, žehleným,
nebo náramku, k výročí od bývalého,
nebo kouzelnému amuletu,
ve tvaru růžové kočky.
Slovo předává jen občasně,
snad jen když si hrdlo svlažuje,
pramenitou vodou z jakýchsi hor a končin,
snad tam jak je ta křišťálová studánka
a ten les, hluboký.
Směju se.
Když se na ni dívám, směju se. Tomu představení, divadlu.
Směju se.
Když se courám domů a vzpomenu si na ni, směju se. Tomu, jak už oklamala i sama sebe a věří vlastním lžím.
Směju se.
Když píšu svou poslední prvotinu, směju se. Světu, lidem a jejich absurdnosti.
Směju se.
Když usínám, směju se. Její nekonečnou touhou po dokonalosti.
Napadne mě:"Dokonalost je tak nudná"
Podepřu to pár argumenty, přikyvuju si, pochválím se za tu větu,
usínám.
-------------------------------------------
Na internetě, druhý den, vidím hromadu těch fotek,
jak je tam lidi dávají, aby jim ostatní záviděli jejich život.
Když jsem se včera smál,
ona zrovna nenápadně, na parketě,
pronikala do očí a myslí a snů,
krásných, upravených, voňavých mužů.
A když jsem se obdivoval,
svojí Větě,
seděla u stolu
v kole těch nejhezčích, nejvtipnějších, nejpřátelštějších lidí světa
a vůbec to nevypadalo nudně.
A jak sem zrovna usínal,
sám,
šeptal jí nějakej narcis do ouška,
cosi ohromně chytrého až vzrušujícího.
---------------------------------------------
Další pátek
jsem si oblékl své pruhované sako,
černobílé,
porovnal vlasy,
postříkal se jakýmsi zázračným sprejem,
omamným, ženypřitahujícím,
nasadil masku dnešního, se sebou spokojeného člověka,
a vyrazil jsem.
Přímo tam, k ní, k nim.
A tam jsem se bavil a pil a flirtoval a vtipkoval a výskal a zpíval,
prý tančil a líbal a zářil.
A druhý den jsem byl na těch fotkách,
co nikdy nechápu, kde se vzaly,
a kdo je vždycky pořizuje,
a proč.
Na všech fotkách jsem byl veselý, šťastný, usměvavý.
Jenom na jedné, poslední, jsem vypadal zklamaný, prázdný, smutný.
To jsem si asi zrovna někde nechal svoji masku,
a když se tak dívám kolem sebe,
asi jsem si ji vůbec nepřinesl domů.
Musím se tam vydat zpátky, ji hledat,
snad tam někde ještě bude,
snad mi ji nikdo neukrad,
bez ní, bych zase trávil večer sám,
protože takových jako já není,
a když přece, tak je stejně nepoznám,
přes jejich masky
a oni přes tu moji
nepoznají mě.
Musím se tam vydat zpátky, ji hledat,
snad tam někde ještě bude,
snad mi ji nikdo neukrad,
bez ní, bych zase trávil večer sám,
nad prázdným papírem,
a s tužkou v ruce
bych vyhlížel múzu z okna.
30.04.2012 - 18:54Přesto že se do dlouhých věcí moc nepoštim tak tady jsem se řekonal a nelituju...dobré
05.12.2011 - 17:58zajímavé a trefné vyjádření dnešního světa nás mladých. Většina z nás se snaží vypadat dokonale tím, že se snaží kopírovat ostatní. Ale zapomínáme, že originalita je dokonalá......ne nějaká kopie....
04.12.2011 - 17:14nooo :) to je pěkné, normálně dlouhé věci nečtu, ale tohle jsem si s chutí přečetl :)
04.12.2011 - 15:11ARA: jistě se nezlobíš, že se mi to fakt nechce číst i vzhledem k tomu, že mi zatím nikdy nic nepřinesl ani jeden z tvých komentářů
03.12.2011 - 18:28Stůj si dál a neochvějně za tím, že básně být spisovné nemusejí. Není to však nijak statečný nebo avantgardní postoj, neboť opak tu ani nikdo netvrdí. Myslím, že to bylo v jednom satirickém textu bratří Jůstů: "... a když se stane chyba, je někdy lepší chybu nechat být a změnit vše ostatní tak, aby se původní chyba jevila jako klad." Takovým způsobem se dá dosáhnout toho, že se celek stane konzistentním a sourodým, souladným. V textu tak dojde k jistému přeladění celku. Za určitých okolností by takové přeladění mohlo způsobit i značný pokles, třeba i mrzký. Proto je někdy výhodnější i snazší změnit to, co z celku trčí jako vidle z peřiny. Tou peřinou se mi tu jeví být ten příjemný odkaz na Sládkovu báseň. Nejde o to, že by ty vidle ve Sládkově studánce vadily, protože si každý může tu jeho báseň přečíst bez zbytečných rušivých vlivů. Ale možná to škodí tomu tvému textu. Neboť z něho, až na tu chybnou vazbu, není zřejmé, že je specificky kolorován způsobem mluvy vžitém tam, jak žijí Kubajzovi. Cílené provokace bývají velmi osvěžující. Pokud je zřejmé, co je cílem takové provokace, a to především tehdy, má-li taková provokace i pozitivní cíl.
Zkusím uvést příklad. Kdybys trávil večer v noblesní restauraci, choval se dle vší etikety, správně používal všechno to rozmanité náčiní na všeliké pokrmy, nebyl bys pochopen, kdybys náhle vylovil z kapsy dřevěnou lžíci po dědovi a začal dlabat jeden z chodů tak, jak je zvykem jíst rýži v hostinci u Kubajzů. Někdy prostě i pozitivní patriotismus smí odpočívat a je to tak lepší.
Zkusím uvést příklad. Kdybys trávil večer v noblesní restauraci, choval se dle vší etikety, správně používal všechno to rozmanité náčiní na všeliké pokrmy, nebyl bys pochopen, kdybys náhle vylovil z kapsy dřevěnou lžíci po dědovi a začal dlabat jeden z chodů tak, jak je zvykem jíst rýži v hostinci u Kubajzů. Někdy prostě i pozitivní patriotismus smí odpočívat a je to tak lepší.
03.12.2011 - 05:18Eliška Vobrubová: omlouvám se, spletl jsem si pojmy, chtěl jsem říct, že je to obecná čeština, ne hovorová, nicméně si stojím za tím, že básně spisovné být nemusí a to že píšu, tak jak mluvím je prostě můj styl, nikoli chyba, jestli to někomu i tak vadí, může to brát jako cílenou autorovu provokaci
02.12.2011 - 21:47To "tam jak je ta křišťálová studánka" opravu není dobře (navzdory tomu, že se u vás tak mluví), protože je to nesprávně použitá spojka jak, která má sice několik možností užití v různých významech, ale žádná z těch možností, dokonce ani v hovorové řeči, neumožňuje spojení, kterého jsi užil ty. Krom toho to vskutku nevypadá dobře právě v těch souvislostech, v jakých je spojení užito - totiž v bližším určení místa odkud ta dotyčná voda asi je - ona je totiž z hor, snad tam odtud, kde je křišťálová studánka... a navíc, je to jakýsi nepřímý odkaz (možná nevědomý a nezáměrný, ale je tam) na tu všem známou báseň J. V. Sládka od křišťálové studánce v nejhlubším lese. A nakonec - celý jazykový styl textu je takový, že se to do něj takové spojení, jež tak urputně hájíš, prostě nehodí. - Ještě by bylo dobré, kdyby ses podíval na interpunkci, jsou tam nějaké drobné nedostatky.
02.12.2011 - 18:11ARA: zase říkáš chyba... to je prostě hovorově, já tak mluvím a tohle je dílo, které je napsané přesně tak jak mluvím a myslím, až někdy napíšu opravdovou báseň, nad kterou budu dlouho sedět a přemýšlet, tak tam určitě tato nespisovnost (nikoli chyba) nebude
02.12.2011 - 18:03Jestli si tam necháš -jak je tam....- , je to samozřejmě tvoje věc. Ale je to dost zbytečná chyba. Ale proč ne? Měj si ji tam, než ti to dojde.
02.12.2011 - 15:41PrimaDen: Já jsem zase překvapen, že někdo ve 110-ti letech brouzdá po netu :-D
ARA: -studánku si nechám, ono na tom začátku je to takové ještě volnější, ne tak kultivované
-z hor jakožto druhý pád opravím, divím se, že tam těch chyb mám tak málo, nečetl jsem to po sobě
-pochybnosti jsem vyjádřil, protože takhle normálně přemýšlím, nemyslel jsem si, že by to někoho takhle zajímalo
taron: nechci tě mít na svědomí...
ARA: -studánku si nechám, ono na tom začátku je to takové ještě volnější, ne tak kultivované
-z hor jakožto druhý pád opravím, divím se, že tam těch chyb mám tak málo, nečetl jsem to po sobě
-pochybnosti jsem vyjádřil, protože takhle normálně přemýšlím, nemyslel jsem si, že by to někoho takhle zajímalo
taron: nechci tě mít na svědomí...
02.12.2011 - 13:28Yana: PrimaDen: DDD: ARA: No, v první kapitole se Kuba tak smál, až se mu z toho chtělo asi brečet, i mě, se chtělo smát i brečet zároveň, i já kolikrát prohlížím fotky na internetu, těch nádher vypudrovaných umělých podivínů -všichni chtějí být jako oni...a já nad tím kroutím hlavou, přitom ty uměliny jsou ve skutečnosti ještě škaredší, než většina z nás a o jejich morálce bych radši pomlčela...no moc jsem se rozmluvila..prostě s vámi všemi souhlasím, né abys ji Kubo Kubovatej smazal, je to unikátum...málem jsem se udusila, jak jsem to četla jedním dechem.
02.12.2011 - 11:03Napůl úvaha a napůl poesie. Podařené, zajímavě vyjádřené postřehy z vnějšího i vnitřního světa. Postřehy vnímavé bytosti. Ale nebyl bych to já, kdybych tě neupozornil na dvě maličkosti. Ten jazyk je kultivovaný, příjemný, inteligentní. Tak by bylo lepší změnit - jak je ta studánka- na -kde je ta ..- . A co se týče předložky - s hor-, mohlo by tam být -s-, kdybys napsal: vodou stekájící s hor. Ale bez toho směru shora dolů, by tam mělobýt -z-. Divím se , že jsi vyjádřil o tomto textu své pochybnosti. Je to dobré.
02.12.2011 - 10:10Skvělé postřehy, těší mě, že někdo v tomhle věku si uvědomuje...tenhle prázdný způsob života, tak populární v téhle době:-).
02.12.2011 - 10:06no tak to se mi přesně líbí,já tady nehodnotim styl jako ve škole,ale nápad,nějakou myšlenku a ta tady přesně je.Tak tohle je můj šálek kávy,kam to zařadit,někdo by napsal není rytmus,není rým atd,ale je to skoro úvaha která se čte jako báseň alespoň mně se to četlo skvěle a skoro z toho mrazilo jak je to pravdivý,prosím přečti si můj maškarní ples
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dokonalost je nudná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když do postele
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
pocitová řekla o Delivery :mam tě ráda!! a sem hrozěn ráda, že sem si tě přečetla někdy už strašně dávno na literu a teď tě čtu dál...hlavně seš ale skvělá slečna, co mi pomáhá a že tu seš, je dobře. a zasloužíš si úplně nejskvělejší život, a ty ho budeš mít, určitě.....seš to přece ty teress :)
